NASTOUPILA JSEM DO VLAKU, ABYCH SE DOSTALA PRYČ OD OTCE, ALE CIZÍ PES VŠECHNO ZMĚNIL.

Neměl jsem v tomhle vlaku být. Po bezesné noci strávené před bytem mého bývalého přítele, kdy jsem zoufale lpěla na lásce, která už byla pryč, jsem se konečně zhroutila. Bez přemýšlení jsem si koupila první jízdenku, kterou jsem našla, a bylo mi jedno, kam jede. Potřebovala jsem jen utéct od svých myšlenek.

Tehdy jsem si ho všimla – zlatého retrívra, který seděl naproti mně a jeho moudré oči jako by se mi dívaly přímo do duše. Byl v něm nezvyklý klid. Když ke mně náhle přišel a položil mi svou těžkou hlavu na koleno, i jeho majitel vypadal překvapeně. „Tohle s cizími lidmi nikdy nedělá,“ poznamenal muž.

Ale Buddy zůstal na místě.

Zatímco vlak houkal kolem, šeptal jsem tomu něžnému stvoření svá tajemství – o bolesti srdce, o ponížení, o tom, jak jsem úplně ztratil pojem o tom, kdo jsem. Poslouchal mě bez odsuzování, jeho hřejivé hnědé oči nespouštěly oči z mých.

A pak se stalo něco nemyslitelného. Jeho hostitel, tichý muž jménem Sam, mě pozval na víkend do své odlehlé chaty na břehu jezera Crescent. „Žádná očekávání,“ ujistil mě. „Ale Buddy ti očividně důvěřuje.“

Možná to bylo tím nadšením. Možná to bylo bezpodmínečným přijetím psa. Nebo jsem možná jen potřebovala znovu uvěřit v laskavost. Ať už to bylo z jakéhokoli důvodu, navzdory veškeré logice jsem řekla ano.

TO, CO SE STALO V TÉ CHATĚ, MĚ NAVŽDY ZMĚNILO…..