Náhodou jsem se dozvěděla, že manžel mé kamarádky podvádí, a nemohla jsem si pomoct, ale oplatila jsem mu to.

Allison se rozhodne zůstat mladá a ve volném čase jezdí taxíkem. Jednoho dne se však jejím spolujezdcem stane manžel její kamarádky. Když ho doveze na místo určení, požádá ji o okružní jízdu a odhalí jí svou stránku, o které neměla tušení. Allison se pak musí rozhodnout, co dál: dělat dobře svou práci a chránit kamarádku, nebo jí pomoci odhalit pravdu.

Řízení taxíku v 65 letech nebylo součástí mých plánů na důchod, ale stalo se mou vášní. Většinu své kariéry jsem pracovala jako autorka ženských sloupků a od odchodu do důchodu píšu jen několik článků měsíčně.

„Prostě něco, co udrží staré dřeváky v chodu,“ řekla mi moje redaktorka Elena, když jsem jí oznámila, že mi důchod klepe na dveře. „Nemusíš se k tomu zavazovat, Allison. Může to být práce na volné noze, pokud ti to tak vyhovuje. Ale prostě pro nás čas od času napiš.“

Souhlasila jsem, protože co jiného by mi mohlo zabrat čas?

Ale pak mě zaměstnala otevřená silnice, hučení motoru a vyprávění mých pasažérů.

„Mami, proč?“ – Zeptal se mě můj syn Darren. „Vážně? Abych vozila lidi?“

„Až budeš starší, pochopíš, že je potřeba dělat něco zadarmo, synku,“ řekla jsem mu. „Nech mě to dělat, dokud ještě můžu. Co je lepšího než mít radost z toho, co dělám?“

Včerejšek byl jedním z těch dnů, na které nikdy nezapomenu, protože mi připomněl, jak zlí dokážou lidé být.

Den předtím mi volala jedna z mých stálých klientek, Jane. Byla to veselá pětapadesátiletá žena a za ta léta jsme se spřátelily.

„Ahoj, Alison,“ řekla do telefonu. „Potřebuji laskavost.“

„Jestli jde o ty krokety s hráškem, které se mi snažíš namluvit, tak s tím nesouhlasím,“ ušklíbla jsem se. „Co potřebuješ?“

„Mike zítra odjíždí na výlet a potřebuje odvézt na letiště. Já budu hlídat vnučku, takže nechci narušovat její rutinu.“ ‚Cože?‘ zeptala jsem se.

„Jistě,“ odpověděla jsem, vždy ochotná pomoci.

Druhý den ráno jsem přijela k jejich domu a čekala. O chvíli později vyběhla Jane s dítětem v náručí a zamávala na mě, aby mi dala vědět, že Mike bude brzy venku.

Nakonec Mike sešel po schodech dolů a kufr za sebou táhl, když vklouzl na zadní sedadlo.

„Dobré ráno,“ řekla jsem a snažila se být zdvořilá.

O Mikeovi jsem věděla, ale setkali jsme se jen jednou na jejich vánočním večírku před lety. Pochybovala jsem, že si mě vůbec pamatuje. Vždycky na mě působil dojmem člověka, který se nezajímá o ostatní lidi, pokud mu nepřidávají hodnotu do života.

„Je velmi zdrženlivý,“ řekla Jane na večírku a nalila mi sklenici vaječného likéru. „Ale jakmile tě pustí do domu, je z něj zlatíčko.“

„Přímo na letiště?“ zeptala jsem se a upravila zpětné zrcátko, když se Mike usadil na své místo.

„Ano, ale nejdřív se musíme s někým rychle zastavit,“ odpověděl. „Já tě navedu. Můžeš si to prostě přidat do itineráře a já ti zaplatím na letišti.“

To mi přišlo zvláštní, ale nic jsem si z toho nedělal. Nejspíš to byl nějaký spolupracovník. Jane neřekla, proč Mike odjíždí.

Ale když jsem přijel na adresu, kterou mi Mike dal, zkroutil se mi žaludek. Na obrubníku stála mladá a krásná žena, která se rozzářila, když auto zpomalilo.

Mike vystoupil z auta a v jeho klidném chování se náhle objevila energie.

„Ahoj, zlato,“ řekl a objal ji.

„Konečně ses zbavila té své staré čarodějnice!“ – ušklíbla se žena a dovolila Mikeovi, aby ji políbil na celou tvář. „Aspoň budeme mít jeden víkend bez ní. Připomeň mi ještě jednou, proč ji neopustíš?“

Mike se zasmál a zvedl její kufr.

„Protože dům je napsaný na starou paní Nicole,“ řekl. „A já musím být chytrý. Pokud bude jeden z nás nevěrný, ten druhý odejde se vším všudy. Ale pokud se rozhodneme manželství rozvést po vzájemné dohodě, všechno si rozdělíme.“

„Jo, to už jsi mi říkal,“ řekla a nastoupila do auta. „A já nejsem hloupá.“

Stařenka? Oldie? Moje přítelkyně byla energická a upravená. Tohle si nezasloužila. Vztek ve mně probublával.

Jak jsem mohla dopustit, aby to tomu muži prošlo? Opravdu jsem to mohla nechat být a odvézt ho na letiště?

Mohl jsem to před Jane nějak utajit?

Bojoval jsem se svými myšlenkami, ale nakonec mé svědomí pohánělo pokračování jejich nepříjemného rozhovoru na zadním sedadle. Nemluvě o tom, že Mike Nicole osahával při každé příležitosti.

Pustila jsem rádio a doufala, že hudba a skutečnost, že se do sebe ponořili, otupí jejich smysly vůči realitě.

Po dvaceti minutách Mike vzhlédl a uvědomil si, kde jsme. Byli jsme zpátky tam, odkud jsme celou tuhle epopej začali.

„Cože, proč jsme tady?“ křičel Mike ze zadního sedadla.

Když promluvil, vykřikla jsem; moje auto upozornilo Jane, aby vyšla ven.

„Nežádala jsi mě, abych tě odvezl domů?“ ‚Ne,‘ řekl jsem. Odpověděla jsem a předstírala nevinnost. „Pořád jsi zmiňovala domov. Asi jsem se spletl.“

V tu chvíli vyšla z domu Jane, ve tváři zmatek. Když uviděla Mika a tu ženu, její výraz se změnil v šok a pak v hněv.

„Co se to tu děje?“ zeptala se Jane.

„Jane, věci nejsou takové, jaké se zdají být. Nicole jde s námi také. Udělala jsem jí laskavost, když jsem za ní přišla, viď, Alison?“ ‚Ano,‘ řekla. – řekl.

„Opravdu?“ Jane se třásl hlas vztekem. „Není to tak, jak to vypadá. Vypadá to, že jsi mě s tou ženou podvedl!“ ‚To je pravda,‘ odvětil.

Nicole se usmála ze svého místa.

„Tak teď už to víš,“ řekla. „Mike je se mnou už několik měsíců.“

Jane se zablesklo v očích, když obrátila pozornost zpátky k Mikovi.

„Po tom všem, čím jsme si prošli, ses rozhodla pro tohle?“ – Zeptala se.

„Jane, můžu ti to vysvětlit,“ prosil Mike.

„Nech to být,“ odsekla mu Jane chladně. „Vystupte z auta mého přítele a najděte si vlastní cestu ven.“

Otočila se ke mně a opřela se o okénko auta.

„Děkuju ti, Ale,“ řekla. „Děkuji ti, že jsi mi ukázal pravdu.“

„Kdykoli, Jane,“ řekl jsem. „Zasloužíš si něco lepšího.“

Znovu se otočila k Mikovi.

„Chci, abys do konce dne odešel. Jestli se rozhodneš cestovat, zavolám dětem, ať ti odnesou věci. Nezapomeň, že kvůli tvé nevěře, miláčku, ode mě nedostaneš vůbec nic.“

„Jane,“ poprosil Mike znovu. „Promluvme si o tom. Tahle maličkost není vážná. Mezi mnou a Nicole se nic vážného neděje. Byla to jen taková malá legrace.“

„Ne,“ přerušila ho Jane a její tón byl rozhodný. „Dost bylo řečí. Je konec.“

Když jsem odjížděl, Jane mi se smutným úsměvem na tváři zamávala.

Nečekala jsem, že se taková povinnost změní v epizodu, která odhalí, že manžel mé kamarádky podvádí s mladší ženou. Ale byla jsem ráda, že jsem před pravdou nezavírala oči. Jane to potřebovala vědět a já byla vděčná, že jsem to byla já, kdo jí pomohl to zjistit.

Teď jsem seděla u kuchyňského stolu, vedle sebe misku s polévkou a připravovala článek do rubriky. Měla jsem v plánu psát o mužích a podvádění přímo pod nosem. Vždy zřetelně maskované pod rouškou služební cesty nebo cesty za nemocným příbuzným.

Pokaždé to samé.

Co byste udělali vy?

Pokud se vám tento příběh líbil, tady je další.