Muž zakazuje chudé staré matce vidět novorozeného vnuka poté, co k němu šla několik hodin pěšky.

Amelia chtěla vidět svého novorozeného vnuka, ale když ji její syn Mark odmítl odvézt, rozhodla se jít k němu pěšky. Trvalo to několik hodin, protože používala chodítko. Když ale dorazila k Markovu domu, ten jí zakázal vstoupit a stalo se něco šokujícího.

„Nemám čas tě vyzvednout, mami. Musím zařídit něco pro Camillu a budeme mít hosty. Domluvíme si jiný termín, abys mohla vidět dítě,“ řekl Mark své matce Amelii po telefonu. Měla poprvé vidět jejich novorozené dítě a syn ji měl vyzvednout, protože jeho dům byl daleko.

„Jsi si jistý? Je to jen pár minut autem,“ téměř prosila Amelia. Velmi chtěla vidět svého vnuka.

„Jindy, mami. Musím jít. Uvidíme se!“ – řekl a zavěsil. Amelia těžce povzdechla a posadila se na pohovku.

Znepokojovalo ji Markovo chování v poslední době. Zdálo se, že se od ní začíná vzdalovat. Upřímně řečeno, začalo to po jeho svatbě s Camillou.

Camilla pocházela z velmi bohaté rodiny v Connecticutu, zatímco Amelia vychovávala Marka sama, s podporou jeho babičky. Nikdy neměli moc, kromě obrovské lásky. Ale teď měl její syn všechno. Camillini rodiče jim po svatbě darovali obrovský dům a on žil na vysoké noze.

Od té doby se Amelia cítila zbytečná, jako by se její syn styděl za svou minulost, i když to nikdy otevřeně neřekl.

„Chováš se hloupě,“ přesvědčovala se, když ji napadaly takové myšlenky. „Mark má prostě hodně práce. Teď mají dítě a milion věcí na práci. Vyzvedne tě jindy.“

Ale pak ji napadla myšlenka. Mohla by dojít k jeho domu. Nebylo to snadné, ale bylo to možné. Autobusy tam nejezdily, taxi si nemohla dovolit, takže jedinou možností bylo jít pěšky.

Amelia vstala z chodítka, vzala tašku s věcmi připravenými na tento den, pověsila ji na chodítko a vydala se na cestu. Bylo to pomalé a i když se mohla opírat o chodítko, chůze byla těžká.

Několikrát se zastavila, aby si odpočinula, a než si to uvědomila, uběhly dvě hodiny. Tři. Čtyři. Konečně dorazila k jeho domu, těžce dýchala, ale byla šťastná, že to dokázala, navzdory potížím s pohybem.

Zazvonila na zvonek a připravila speciální balíček v naději, že ho Mark hned otevře. Ale když otevřel dveře, jeho tvář se změnila.

„Mami?“ řekl šokovaně. „Co tady děláš?“

Amelia nepochopila jeho výraz a téměř se zamračila, ale soustředila se na radost, že dorazila.

„Překvapení!“ pokusila se říct s nadšením, i když byla unavená, hladová a znepokojená jeho tónem.

Mark vyšel ven a zavřel za sebou dveře, což ji donutilo ustoupit s chodítkem.

„Co to děláš, Marku?“ zamračila se.

„Mami! Říkal jsem ti, že dítě uvidíš jindy. Teď nemůžeš jít dovnitř!“ odsekl a jeho tvář se zkřivila rozčilením.

„Mami! Říkal jsem ti, že dítě uvidíš jindy. Teď sem nemůžeš!“ odsekl a jeho tvář se zkřivila rozčilením.

„Nechápu to. Proč se zlobíš? Šla jsem skoro pět hodin pěšky, abych viděla svého vnuka, Marku, a přinesla jsem…“

„Je mi jedno, co jsi přinesla! Nechci, abys tu teď byla. Musíš okamžitě odejít! Hansa uvidíš jindy, ano? Prostě jdi pryč!“ řekl ostře a ohlédl se, jako by se bál, že je někdo uvidí. Vešel do domu a zabouchl před ní dveře.

Amelia ztuhla. Do očí se jí nahrnuly slzy. Ani se nezeptal, jestli je v pořádku, přestože mu právě řekla, že šla pět hodin. Věděl, že má problémy s chůzí.

Ale ona mu nechtěla přidělávat další starosti, proto se otočila, aby odešla, a pak si vzpomněla na tašku, kterou držela v rukou. Rozhodla se ji nechat u dveří v naději, že ji najde.

Amelia se vydala na zpáteční cestu, připravená na dlouhé hodiny chůze. Naštěstí ji uviděla její sousedka, paní Kassavetisová, a svezla ji ve svém starém autě. Když dorazila domů, podlomila se jí kolena, jakmile zavřela dveře. Sedla si na pohovku a zjistila, že má oteklé nohy.

Po odpočinku si přiložila led a vzala si prášek proti bolesti. Musela však přespat na gauči, protože cesta do ložnice se jí zdála příliš dlouhá.

Mark mezitím doprovázel hosty a zakončoval rušný den. Vzpomněl si, že jeho matka ušla celou tu cestu, a pocítil výčitky svědomí.

„Neměla to dělat…“ zamumlal. Pak uviděl u dveří balíček. Vzal ho a přečetl si vzkaz: „Od babičky“.

Mark si kousl do rtu. Otevřel balíček a uviděl tam své staré hračky z dětství. Byli chudí, ale tyto věci mu vždy byly drahé. A stále mu byly drahé. Mark nedokázal zadržet slzy.

Camilla vyšla ven a začala se znepokojovat. „Co se stalo, drahý?“

„Choval jsem se k mámě hrozně,“ vzlykl a jeho žena ho objala. Přiznal jí všechno, že se začal od rodiny vzdalovat, protože se styděl za jejich chudobu. „Nemůžu uvěřit, jak jsem byl hrozný!“

Poté, co ho žena utěšila, šel Mark za matkou s omluvou. Stále měl klíče od jejího domu a rozhodl se jít dovnitř. Tam ji uviděl spát na gauči s obklady na nohou.

„Mami,“ zavolal tiše.

„Marku? Co tady děláš?“ zeptala se ospale a pokusila se vstát, ale on ji zastavil.

„Nehýbej se,“ zvedl ji, odnesl do ložnice, přiložil jí na nohy čerstvý led a připravil jí jídlo. Pili čaj a on se omluvil a řekl jí celou pravdu.

Naštěstí mu matka odpustila. „Tušila jsem, že se stydíš, ale jsem ráda, že jsi hned přišel omluvit se,“ řekla Amelia. Mark se rozplakal na její hrudi.

Ráno jeli k němu domů a Amelia konečně uviděla svého vnuka.

Camilla se také omluvila a strávili spolu krásný den. Brzy Mark navrhl matce, aby se k nim přestěhovala, aby nebyla sama.