Muž zakázal nebohé starší mamince vidět jejího novorozeného vnuka poté, co několik hodin chodila pěšky.

Jednasedmdesátiletá babička šla pět hodin sněhem, aby viděla svého novorozeného vnuka, ale její syn ji krutě odmítl. Co se stane, když se později v noci otevřou její domovní dveře?

Amelie se chtěla setkat se svým novorozeným vnukem, ale když ji její syn Mark nechtěl vyzvednout, rozhodla se jít k němu domů pěšky. Trvalo to několik hodin, protože používala chodítko. Když však dorazila k Markovu domu, zakázal jí vstoupit a pak se stalo něco strašného.

„Nemůžu tě vyzvednout, mami. Musím ještě něco zařídit pro Camillu a přijdou další lidé. Domluvíme se, kdy se budeš moct na dítě podívat,“ řekl Mark své matce Amelii do telefonu. Měla se přijít poprvé podívat na jejich novorozené dítě a on ji musel vyzvednout, protože jeho dům byl daleko.

„Jsi si jistá? Autem je to docela rychlé,“ prosila Amelia téměř o pomoc. Opravdu se chtěla setkat se svým vnukem.

„Někdy jindy, mami. Teď už musím jít. Uvidíme se později!“ Zavěsil a Amelie se s těžkým povzdechem sesunula na pohovku.

Markovo chování ji v poslední době trápilo. Zdálo se, že se jí vzdaluje. Upřímně řečeno, začalo to, když si vzal Camillu.

Camille pocházela z velmi bohaté rodiny v Connecticutu a Amelia vychovávala Marka jako svobodná matka s pomocí jeho babičky. Nikdy toho neměli moc, jen lásku. Nyní však její syn měl všechno. Camillini rodiče jim po svatbě darovali obrovský dům a on si žil ve velkém.

Od té doby se Amelie cítila odstrčená, jako by se za svůj původ styděl, i když to nikdy výslovně neřekl.

„Jsi hloupá,“ říkala si často, když o tom přemýšlela. Mark má prostě moc práce.“ Mají teď dítě a milion věcí na práci. Vyzvedne tě někdy jindy.“ “To je v pořádku.

Pak ji ale napadla nečekaná myšlenka. Mohla by k němu domů dojít pěšky. Možná to nebude snadné, ale zvládla by to. Autobusové linky k jeho domu nejezdily a ona si to nemohla dovolit, takže jedinou možností byla chůze.

Amelie se vytáhla na chodítko a vzala si kabelku a tašku, kterou si na dnešek připravila. Pevně je zavěsila na chodítko a vydala se na cestu. Šla pomalu, a přestože se mohla o chodítko opřít, bylo to pro ni těžké.

Cestou se musela několikrát zastavit, a to ještě nebyly ani dvě hodiny. Tři. Čtyři. Konečně došla k jeho domu, těžce oddychovala, ale byla spokojená, že to zvládla, i když se jí špatně chodilo.

Zazvonila na zvonek a vzala si zvláštní tašku, protože chtěla, aby ji Mark hned otevřel. Když však otevřel dveře, jeho tvář se zkřivila.

„Mami?“ – Řekl šokovaně. „Co tady děláš?“

Amelie nechápala výraz jeho tváře a téměř se zamračila, ale byla ráda, že je tady, a na to se soustředila. „Překvapení!“ – Řekla a snažila se předstírat nadšení, i když byla unavená, hladová a znepokojená jeho postojem.

Mark vyšel ven, zavřel za sebou dveře a přiměl ji, aby s chodítkem udělala několik kroků zpět. „Co to děláš, Marku?“ – Zeptala se a zamračila se.

„Mami, říkal jsem ti, že se s dítětem seznámíš jindy. Nemůžeš přijít hned teď!“ – Vynadal jí, tvář zkřivenou hněvem.

„Já tomu nerozumím. Proč se zlobíš? Právě jsem šla skoro pět hodin pěšky, abych viděla svého vnuka Marka, a přinesla jsem…“

„Je mi jedno, co jsi přinesla! Teď tě tady nechci. Musíš okamžitě odejít! S Hansem se setkáš jindy, ano? Prosím, odejděte hned!“ – žádal a rozhlížel se kolem, jako by se bál, že je někdo uvidí. Otevřel dveře a vrátil se dovnitř, zabouchl jí je před nosem a nechal ji stát venku s jejími věcmi.

Amélie byla ohromená. V očích měla slzy. Ani se jí nezeptal, jestli je v pořádku, přestože mu právě řekla, že šla pět hodin pěšky, aby se tam dostala. Věděl, že má problémy s pohybem.

Nechtěla si však způsobit zbytečné potíže, a tak se začala otáčet, ale pak si vzpomněla na tašku ve svých rukou. Rozhodla se nechat ji u jeho dveří a doufala, že ji najde později.

Amelie šla domů připravená na dlouhé a únavné hodiny, které ji čekaly. Naštěstí si jí všimla sousedka, paní Cassavetesová, a svezla ji svým starým autem. Když dorazila domů, nohy se jí podlomily, jakmile zavřela vchodové dveře. Posadila se na pohovku a teprve tehdy si všimla, že má zanícené nohy.

Po chvíli odpočinku se jí podařilo vstát, nohy si zaledovat a vzít si léky proti bolesti. Nakonec ale musela spát na gauči, protože její ložnice byla příliš daleko.

Mark se mezitím rozloučil s hosty tak, že jim zamával vstupními dveřmi. Byl to hektický den s mnoha hosty a konečně skončil. Shrbil ramena a přemýšlel o svých činech toho dne.

Matka k němu šla pěšky ze svého domu, pomyslel si provinile a pak zavrtěl hlavou a přesvědčil sám sebe, že to nebyla jeho vina.

„Neměla to dělat,“ zašeptal si pro sebe. Otočil se a všiml si tašky na podlaze. Zvedl ji a uviděl visačku s nápisem „Od babičky“.

Mark se kousl do rtu a pomyslel na to, že ho tam máma nechala a vrátila se k ní domů. Otevřel tašku a uvědomil si, co je uvnitř. Byly to jeho staré hračky z dětství. Nikdy neměl doma moc věcí, ale tyhle mu byly vždycky drahé. A byly jimi stále. Nemohl si pomoct a rozplakal se.

Kamila ho viděla venku a začala si dělat starosti. „Co se děje, zlato?“

„Udělal jsem matce něco hrozného,“ naříkal a jeho žena ho objala. Vyprávěl, co všechno provedl, včetně toho, že se odcizil své rodině, protože všichni byli chudí a on se za to styděl. „Nemůžu uvěřit, že jsem se k ní zachoval tak hrozně!“

Poté, co ho manželka utěšila, se Mark rozhodl, že okamžitě půjde za svou matkou, aby se jí omluvil. Pro případ nouze měl ještě klíče od jejího domu, takže když tam dorazil, rozhodl se nezvonit a prostě jimi vejít. Přivítal ho však pohled na matku v bezvědomí na gauči, se studenými obklady na nohou.

„Mami,“ zašeptal a jemně ji probudil.

„Marku, proč jsi tady?“ – Zasténala a pokusila se vstát, ale on ji zastavil.

„Nehýbej se,“ řekl, zvedl matku do náruče, jako by nic nevážila, a odnesl ji do ložnice. Ke studeným obkladům přidal další led a pomohl jí je přiložit na oteklé nohy. Také jí připravil něco k jídlu a společně vypili čaj. Pak se jí omluvil za své chování a řekl jí pravdu.

Naštěstí se ukázalo, že jeho maminka je ten nejúžasnější člověk na světě. „Cítila jsem, že se stydíš, ale jsem ráda, že ses hned přišel omluvit. Přesně to jsem tě naučila. Když uděláš něco špatného, musíš to napravit,“ uklidňovala ho Amelie a Mark se jí ještě chvíli rozplakal v náručí.

Strávil s ní celou noc a naštěstí se její nohy cítily mnohem lépe. Druhý den ráno se rozhodli jít k němu domů, aby se mohla seznámit s jeho novým dítětem Hansem.

Camilla se také omluvila, protože netušila, co Mark udělal, ale měla se zeptat, proč Amelie není doma. Strávily spolu krásný den a Amelie dala Kamile spoustu rad ohledně dětí.

Nakonec Mark požádal maminku, aby se k nim nastěhovala, protože mají obrovský dům a on nechtěl, aby byla sama tak daleko.

Co se z tohoto příběhu můžeme naučit?

• Nikdy se za své rodiče nestyďte. Mark se styděl za svůj původ a snažil se ho před Kamilinou rodinou skrývat, čímž urazil svou matku. Později toho litoval.
• Nejlepším způsobem, jak situaci napravit, je uvědomit si, že jste udělali chybu. Mark se snažil situaci napravit okamžitě poté, co si uvědomil svou hroznou chybu vůči matce. Ta mu naštěstí rychle odpustila.

Podělte se o tento příběh se svými přáteli. Možná jim rozjasní den a bude pro ně inspirací.