Můj sedmiletý syn se neustále vracel ze školy rozrušený – důvod mě ohromil.

Když se Daniel, Sarah a jejich syn Darryl přestěhují do jiného města, chvíli jim trvá, než si na nové místo zvyknou. Jedním z pozitiv přestěhování je, že Darrylova škola se zaměřuje na fotbal, jeho oblíbený sport. Věci se však brzy začnou vyvíjet podivně, když si malý chlapec všimne, že jeho fotbalový trenér objímá jeho maminku…

Nedávno se náš život změnil, když moje žena Sarah získala novou slibnou práci. Znamenalo to stěhování do jiného města, ale do budoucna jsme se dívali optimisticky.

„Tohle potřebujeme, Danieli,“ řekla Sarah. „Potřebujeme plánovat budoucnost a také potřebujeme nový začátek. Život tady už je zatuchlý.“

„Souhlasím,“ řekl jsem. „A potřebujeme lepší život pro Darryla.“

Náš sedmiletý syn Darryl byl ze stěhování obzvlášť nadšený, protože jsme ho zapsali do školy s fotbalovým klubem, což byl jediný sport, který opravdu miloval.

Sarah a já jsme byli nadšení, že ho něco tak baví, zejména proto, že jsme věděli: stěhování pro něj bude znamenat velkou změnu.

„Jsem nadšený ze stěhování, tati,“ řekl mi jednoho dne, když jsme mu kupovali nové fotbalové kopačky. „V mé staré škole se starali jen o baseball a basketbal a fotbal nebyl důležitý.“ „A co se děje?“ zeptal jsem se.

„Jsem rád, že se těšíš,“ řekl jsem mu. „Chci, abys měl z toho stěhování taky radost. Neděláme to jenom kvůli mámině nové práci.„ “To je skvělé.

Nadšeně přikývl.

Uplynulo několik měsíců a já si konečně zvykl pracovat z domova. Naštěstí mi kariéra v oblasti kybernetické bezpečnosti umožnila pokračovat v práci pro stejnou společnost i po přestěhování.

Postupem času jsem si však všiml změny u svého syna.

Jednoho dne přišel ze školy domů a vypadal ustaraně, jeho obvyklé nadšení opadalo. Zdálo se, že jeho jasné oči ztratily jiskru, stal se tišším a uzavřenějším.

Když jsem se s ním snažila mluvit, prostě odešel a ponořil se do ticha.

To se Darrylovi nepodobalo a dělalo mi to starosti.

„Něco se s ním děje,“ řekla jsem Sarah, když jsem nám třem před začátkem dne připravovala snídani.

„Já vím,“ přikývla. „Taky jsem si toho všimla. Kdykoli se s ním snažím mluvit, chvíli se na mě dívá a pak odvrátí zrak.„ “Cože?“ zeptala jsem se.

„Možná je to jen součást zvykání si na nové místo? A navazování nových přátelství? Protože on pořád jí a spí jako normálně. Takže dokud se to nezmění, myslím, že je to v pořádku,“ řekla jsem.

Ale jednoho dne nastal zlom, když jsem po škole vešla do jeho pokoje a viděla ho plakat.

Jen pohled na něj mě vyděsil.

„Darryle, co se děje?“ zeptala jsem se tiše a posadila se vedle něj na postel. „Potřebuju, abys mi všechno řekl. Už je to dost dlouho a já vím, že nejsi v pořádku.“

Podíval se na mě se slzami v očích a zhluboka, roztřeseně se nadechl.

„Nechci, aby byl pan Saunders můj otec!“ „Ne,“ řekl jsem. – zamumlal.

Ta slova mě zasáhla jako rána do břicha.

Pan Sanders byl jeho nový fotbalový trenér a Darryl ho dosud obdivoval.

„Proč se stal tvým otcem, Darryle?“ zeptala jsem se a snažila se udržet klidný a vyrovnaný hlas.

Synovi se při vysvětlování třásl hlas.

„Včera, když mě máma vyzvedávala z tréninku, objal ji. A ona ho neodstrčila!“

Na čele mi vyrazil studený pot.

Sára se ke mně poslední dobou chovala odtažitě, ale vždycky jsem to přičítala tomu, že má moc práce v nové práci. Věděla jsem, že to bude pár těžkých měsíců, než si všichni zvykneme. Ale zároveň mi připadala zaneprázdněná, často ztracená v myšlenkách.

Nemohl jsem to však nechat bez povšimnutí.

Odhodlaná přijít tomu na kloub, odešla jsem druhý den brzy ráno z práce a jela na fotbalové hřiště. Sarah obvykle vyzvedávala Darryla z tréninku cestou domů.

Zaparkoval jsem dostatečně daleko, abych mohl sledovat, co se děje, aniž by mě někdo viděl. Potřeboval jsem vědět, co se děje. Potřeboval jsem vědět, jestli Sarah a pan Sanders mají milostný vztah.

Když trénink skončil a děti se rozešly, uviděla jsem Sarah přicházet. O chvíli později k ní přistoupil pan Sanders. Krátce spolu hovořili a pak jí položil ruku na rameno a naklonil se blíž.

„Vypadají až příliš pohodlně,“ zamumlala jsem si pro sebe.

Sledovala jsem, jak se Sarah usmívá, ale ustupuje, nervózně se rozhlíží a očima zkoumá okolí, jako by cítila, že ji někdo pozoruje.

„Jo, někdo se dívá,“ řekl jsem do auta.

Ten večer jsem své ženě všechno řekl. Už jsem to nemohl vydržet. Udělal jsem večeři a celé jídlo jsem proseděl sužován pochybnostmi.

„Sáro, co se děje mezi tebou a panem Saundersem?“ zeptal jsem se bez obalu.

Tvář jí zbledla, zhluboka se nadechla a ruce se jí mírně třásly.

„Nic se neděje, Danieli,“ řekla. „Přísahám! Jen mě podpořil, to je všechno!“

„Podpořil tě jak? Darryl si myslí, že se mě snaží nahradit,“ pokračoval jsem. „Potřebuju vědět proč.“

Sářiny oči se rozšířily šokem a nedůvěrou.

„Cože, ne, to není pravda! Pomáhá mi s něčím jiným… s něčím, o čem jsem ti ještě neřekla.„ “Cože?“ zeptala jsem se.

Posadila mě zpátky a hlas se jí třásl, když odhalila tajemství, které skrývala.

„Nemůžu tomu uvěřit,“ vykřikla jsem a přemýšlela, proč jsem s tím stěhováním souhlasila.

Pan Sanders zřejmě poznal muže ze své minulosti. Muže, který se točil ve stejných kruzích jako on, když sešel z cesty a účastnil se bezohledných aktivit.

„A ne jen tak ledajakého muže, Danieli,“ řekla Sára. „Je nebezpečný. V minulosti se dopouštěl obtěžování a násilí.“ Pan Saunders řekl, že ho sleduje, a všiml si, že mě ten muž pronásleduje.“

„Cože!!! Proč jsi mi to neřekl? Tohle by měla řešit policie!„ “Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne.

Ale moje žena zavrtěla hlavou.

„Pan Saunders se snažil udržet Darryla a mě v bezpečí. Protože si všiml, že mě ten muž během několika tréninků sledoval.“

Opřel jsem si hlavu o ruce. Najednou mi svět připadal příliš těžký. V jakou dramatickou televizní show se změnil náš život?

„Pan Saunders mi poradil, abych ho příliš očividně neodstrkovala, abych nevzbudila podezření. Musela jsem ti to říct, miláčku, je mi to líto.“

„Musíme si s ním promluvit,“ řekla jsem. „S panem Saundersem. Potřebuju to slyšet od něj.“

Sarah přikývla a v očích se jí zaleskly slzy.

Když jsme se s ním setkali, potvrdil Sarahinu verzi a ukázal nám důkazy o jeho trestné činnosti.

„Mluvil jsem s jedním ze svých přátel detektivů,“ řekl. „Dokud se něco nestane, nemůžou s tím chlapem nic dělat. Takže se snažím na Sarah a Darryla dohlížet. A taky na ten dům.“

Nevěděl jsem, co odpovědět.

Ten večer jsme se Sarah seděli v obývacím pokoji a snažili se probrat, jak dál a jak zabezpečit náš dům. O chvíli později k nám do pokoje vtrhl Darryl, na tváři mu ztuhl šok.

„Někdo je za mým oknem!“ řekl jsem mu. – vykřikl.

„Zavolej policii,“ řekla jsem Sarah.

Spěchala jsem do jeho pokoje a popadla baseballovou pálku, kterou jsme měli nachystanou na chodbě. A opravdu, u stromu nedaleko Darrylova okna číhala stínová postava.

O chvíli později jsme uslyšeli sirény a uviděli blikající světla policejních aut. Ti rychle dorazili na místo, obklíčili dům a muže zadrželi.

Policisté potvrdili, že se skutečně jedná o muže, před kterým nás varoval pan Saunders, a protože byl nyní dopaden, byl vzat do vazby.

„Velmi se omlouvám, že jsem způsobil zmatek nebo rozrušení,“ řekl pan Saunders, když nás druhý den navštívil.

Přinesl krabici s koláči, ke kterým se Darryl okamžitě pustil.

„Jde o to, že znám jeho typ. Když jsem se s ním už setkal, našel si mladou úspěšnou ženu a upnul se na ni. Když jsem ho viděl na fotbalovém tréninku, věděl jsem, že chce Sáru.„ “To je pravda,“ řekl.

„Odkud ho znáš?“ zeptala jsem se.

„Taky jsem měl těžkou minulost,“ řekl pan Saunders. „Ale prostě jsem se dostal do špatné společnosti. Nic takového jsem neudělal.“

Poděkovali jsme panu Saundersovi za pomoc a on opustil náš dům.

Teď, když byla hrozba odstraněna, se Sarah a Darryl zdáli být naprosto v pořádku. Ale já se stále cítil nesvůj. Jakkoli jsem byl panu Saundersovi vděčný, něco se mnou nebylo v pořádku.

Chtěla jsem odejít. Necítil jsem se bezpečně. Nechtěl jsem tu zůstat. Nechtěl jsem, aby moje žena a dítě byly v blízkosti pana Sanderse.

Co jsem měl dělat?