Můj přítel odešel z hotelu dřív a naúčtoval mi 1350 dolarů za minibar a pokojovou službu – byla jsem kreativní, co se týče vrácení peněz.

Clařin romantický víkend se zvrtne, když ji její přítel Nick opustí s účtem za minibar a pokojovou službu ve výši 1350 dolarů. Místo toho, aby ho v tichosti zaplatila, vymyslí Clara mazaný plán, jak jeho podvod odhalit svým přátelům a rodině. Zatímco se její kreativní pomsta rozvíjí, Nick čelí odezvě, kterou v žádném případě nečekal.

Do ohromujícího hotelu jsme s Nickem dorazili v pátek večer.

Jakmile jsme překročili práh vstupní haly, zaplavila mě vlna vzrušení.

Výhled na oceán byl úchvatný a luxusní vybavení mě přivádělo v úžas.

„Páni, Nicku, tohle místo je úžasné,“ řekla jsem a stiskla mu ruku.

Vřele se usmál. „Věděl jsem, že se ti tu bude líbit, Claro.“

Ubytovali jsme se u příjemné recepční Maddison a vyjeli výtahem do našeho pokoje.

Po osvěžení jsme zamířili do střešní restaurace na večeři.

Atmosféra byla dokonalá, hrála tichá hudba a obloha se zbarvovala do oranžových a růžových odstínů zapadajícího slunce.

Nick mi odsunul židli a já si nemohla pomoct, ale cítila jsem se výjimečně.

„Děkuji ti, Nicku,“ řekla jsem a ocenila jeho pozornost.

Pokračovali jsme v konverzaci, sdíleli jsme své naděje a sny a přitom si vychutnávali lahodné jídlo.

Západ slunce vrhal na všechno zlatavé světlo a večer se zdál kouzelný.

„Na nás a naši budoucnost,“ řekl Nick a pozvedl sklenku.

„Na nás,“ odpověděla jsem a pozvedla sklenku.

V průběhu večera jsem stále více doufala v naši společnou budoucnost.

Tohle byl náš první společný výlet a tato romantická večeře byla jen začátkem mnoha dalších nádherných okamžiků, které teprve přijdou, pomyslela jsem si.

Mýlila jsem se.

Druhý den ráno jsem se probudila s úsměvem na tváři a stále jsem vzpomínala na naši úžasnou večeři z předchozího večera.

Nick přinesl snídani do postele a my si v klidu vychutnávali lahodné pečivo a čerstvé ovoce.

„Tohle je život, Claro,“ řekl Nick a s úsměvem mi podal šálek kávy.

„Nemůžu než souhlasit,“ odpověděla jsem a cítila se naprosto spokojená.

Po snídani jsme se rozhodli projít se po pláži. Písek byl pod našima nohama jemný a šumění vln uklidňující.

Drželi jsme se za ruce, povídali si o svých oblíbených vzpomínkách a dokonce jsme si smočili prsty ve vodě.

„Podívej se na tu mušli, Claro! Je dokonalá,“ vykřikl Nick a sehnul se, aby ji zvedl.

„Je nádherná, Nicku. Nechme si ji jako památku na tento víkend!“ navrhla jsem.

Zbytek dne jsme strávili prozkoumáváním města a spontánními dobrodružstvími. Navštívili jsme bizarní obchody, ochutnali místní speciality a pořídili nespočet fotografií. Každý okamžik mi připadal kouzelný a nepamatovala jsem si, kdy jsem byla naposledy tak šťastná.

Po návratu do hotelu jsme odpočívali v našem pokoji a vzpomínali na události celého dne. Nick si mě přitáhl k sobě a z balkonu jsme pozorovali západ slunce, stejně jako předchozí večer.

„Nikdy nechci, aby tenhle víkend skončil, Claro,“ zašeptal Nick.

„Já taky ne, Nicku. Bylo to úžasné,“ řekla jsem a u srdce mě hřálo.

Neděle byla stejně nádherná. Zopakovali jsme si pohodovou snídani v posteli, po které následovala další procházka po pláži.

Smáli jsme se, žertovali a vytvářeli si nové vzpomínky. Zdálo se, že všechno jde jako po másle, a já byla šťastnější než už dlouho předtím.

Když se víkend chýlil ke konci, cítila jsem se vděčná za každý společný okamžik.

Pak přišlo pondělí.

Probudila jsem se a viděla, že Nick už je vzhůru a vypadá ustaraně.

„Mám naléhavou pracovní schůzku, kterou nemůžu zmeškat. Musím hned odjet,“ řekl a spěšně si balil věci.

Jeho tón byl vážný a v jeho očích jsem viděla napětí.

Ještě rozespalá jsem se snažila pochopit smysl jeho slov.

„Prostě se odhlaš, až budeš připravená, a domů přijď později. Uvidíme se večer,“ dodal a dal mi rychlou pusu na čelo, než spěšně vyšel ze dveří.

Přikývla jsem a cítila se trochu zklamaná. Náš romantický víkend skončil tak náhle. Doufala jsem v poklidné poslední společné ráno.

Rozhodla jsem se nespěchat s balením, chtěla jsem si vychutnat poslední chvíle v našem luxusním pokoji. Postel byla ještě teplá a skrz závěsy prosvítalo ranní světlo. Chvíli jsem seděla na balkoně, poslouchala vlny a snažila se udržet klid, který jsem cítila o víkendu.

Po chvíli jsem se osprchoval a nechal horkou vodu, aby ze mě smyla frustraci. Pomalu jsem se oblékla, vybrala si své oblíbené oblečení a věnovala zvláštní pozornost účesu a make-upu. Chtěla jsem se cítit dobře i přes náhlou změnu plánů.

Objednala jsem si lehkou snídani od pokojové donáškové služby a vychutnávala si poslední chuť luxusu. Při jídle jsem myslela na všechny ty nádherné chvíle, které jsme s Nickem prožili. Smích, dlouhé procházky, hluboké rozhovory – byl to dokonalý víkend, i když skončil dřív, než jsem doufala.

Nakonec jsem si sbalila věci a naposledy se rozhlédla po pokoji. Bylo hořkosladké odjíždět, ale připomněla jsem si, že takových víkendů bude v budoucnu víc.

Když jsem přišla k recepci, abych se odhlásila, Madison mě přivítala vřelým úsměvem a vytáhla účet.

Podívala jsem se na něj a oči se mi rozšířily šokem. Celková částka činila 1350 dolarů! Nick zřejmě neustále využíval minibar a objednával si jídlo od pokojové služby. Srdce se mi rozbušilo. Proč o tom nikdy nemluvil?

Ustoupila jsem stranou a okamžitě Nickovi zavolala, ale on to nebral. Poslala jsem mu obrázek vzkazu a zeptala se ho, co se děje. O chvíli později přišla textová zpráva: „Mám schůzku. Jen se postarej o ten účet.“ Vlastně jsem si zamluvil pokoj, takže se o to můžeš postarat ty.“ ‚Ahoj,‘ odpověděl jsem.

Pocítil jsem nával hněvu, ale také zmatek. Nick nejspíš utratil za pokoj spoustu peněz a bylo by fér, abych zaplatila všechno navíc. Neochotně jsem Maddison řekla: „Dobře, všechno zaplatím. Nick musel za ten pokoj utratit hodně.“ ‚To je pravda,‘ řekl jsem.

Maddison se najednou zachichotala, až mě z toho rozbušilo srdce. „Co je na tom tak legračního?“ zeptala jsem se a snažila se, aby můj hlas zněl vyrovnaně.

„Ten pokoj nestál Sira ani cent, madam,“ vysvětlila Madison. „Rezervoval si ho z prémií, které dostal v práci. Firma mu platí časté cestování, takže celý tento pobyt byl pro něj prakticky zadarmo.“

Tvář mi zaplála vztekem a rozpaky. Nick mě napálil, že mi pořádá extravagantní víkendový pobyt, a nechal za sebou jen tučný účet. Cítila jsem směs zrady a zklamání.

Snažila jsem se zachovat klid a natáhla k Madison kreditní kartu. „Prostě ji nabij,“ řekla jsem hlasem sotva přesahujícím šepot.

Když platbu zpracovávala, nemohl jsem se ubránit pocitu hluboké nelibosti. Nickovo chování zničilo krásné vzpomínky, které jsme si vytvořili. Důvěřovala jsem mu a on této důvěry zneužil.

Když mi Madison vrátila kartu, soucitně se na mě podívala. „Je mi to moc líto, madam. Nechtěla jsem vás rozrušit.“

„Není to vaše vina,“ odpověděla jsem a přinutila se k úsměvu. „Děkuji.“

Cestou domů se mi hlavou honily myšlenky na odplatu. Nemohla jsem uvěřit, že mi Nick nechal tak obrovský účet. Když jsem dorazila do svého bytu, už jsem přesně věděla, co musím udělat.

Sedla jsem si k počítači a začala vytvářet příspěvek na sociální sítě. Nejdřív to vypadalo jako krásný příběh o našem romantickém výletu. Přiložila jsem fotky západu slunce, našich večeří a pláže.

Pak jsem ale přidala několik posledních fotografií: snímek bankovky v hodnotě 1350 dolarů, textovou zprávu od Nicka a fotku chichotající se recepční.

Nápis zněl: „Vítejte v hotelu:

„Díky Nickovi jsem si užila skvělý víkend.“🌅 🏖️ 🍽️Everything Všechno se zdálo být perfektní až do pondělního rána, kdy spěchal na ‚pracovní schůzku‘ a nechal mi účet na 1350 dolarů💸 s tvrzením, že pokoj rezervoval jako dárek. Ukázalo se, že ho pokoj nestál ani cent, protože byl zaplacen z prémií jeho firmy. Někdy se člověk, kterému nejvíc věříte, projeví tím nejnečekanějším způsobem. 💔😠“

Chvíli jsem zaváhala, ale pak jsem stiskla tlačítko odeslat. Téměř okamžitě se na mě sesypaly odpovědi. Přátelé a známí začali psát komentáře vyjadřující šok a soucit. Příspěvek rychle nabral na síle.

A pak mi zazvonil telefon. Byl to Nick. Zvedla jsem to, můj hlas byl chladný.

„Claro, o čem ten příspěvek sakra je?“ dožadoval se jeho rozzlobený hlas.

„Jen jsem se podělila o pravdu, Nicku. Lidé si zaslouží vědět, jaký ve skutečnosti jsi,“ odpověděla jsem klidně.

„Musíš to sundat, hned!“ – zakřičel. „Je mi zle z toho, že mi někdo píše!“

„Neodstraním to. Měl jsi ke mně být upřímný,“ řekla jsem, než jsem zavěsila.

Nemohla jsem si pomoct, ale cítila jsem zadostiučinění, když jsem sledovala, jak komentáře k mému příspěvku přibývají a lidé zpochybňují Nickovu upřímnost a způsob, jakým se ke mně choval.

Brzy jsem si všimla, že mě Nick zablokoval a smazal můj účet ve snaze vyhnout se reakci. Nemohla jsem si pomoct, ale usmála jsem se. Ušetřil jsem si spoustu trápení v budoucnu tím, že jsem přišel jen o 1350 dolarů.

Co byste udělali vy?