Můj manžel mě na oslavě narozenin ponížil tím, že řekl, že jsem příliš stará na to, abych byla žádoucí – kamarádka se mi pomstila.

Oslava Emminých 57. narozenin se zvrtne, když se její manžel Mike veřejně vysmívá jejímu věku.

Napětí vzroste, když se Emmy zastane její nejlepší kamarádka a odhalí tajemství, které šokuje všechny hosty – i samotnou Emmu.

Včera jsem oslavil padesáté sedmé narozeniny a navzdory tomu, co si myslí ostatní, si tento věk užívám.

Vím, kdo jsem, nemusím si nic dokazovat a jsem hrdá na každý šedivý vlas a každou vrásku.

Kdyby to můj manžel Mike viděl stejně, vyhnul by se spoustě trápení.

Mike v poslední době neustále vtipkuje o mém věku, při každé příležitosti.

Zřejmě si myslí, že je komik.

„Emmo, nezapomněla sis zubní protézu?“ ‚Ne,‘ odpověděl jsem. – říká a navazuje na to svým otravným smíchem.

Ano, opravdu originální, Miku.

Ale byla jsem rozhodnutá nenechat si od něj zkazit narozeniny.

Pozvala jsem všechny své přátele, vyzdobila dům a koupila si nové šaty.

Byla jsem tak nadšená, dokud Mike neotevřel pusu.

„Opravdu si myslíš, že si je můžeš obléct?“ – Zeptal se a nechápavě na mě zíral.

„Samozřejmě že můžu,“ odpověděla jsem a snažila se nenechat se vyprovokovat.

Mike se zasmál a zavrtěl hlavou.

„Možná bychom tě měli nechat vyšetřit na demenci, protože očividně ztrácíš kontakt s realitou.“

Jeho slova byla jako nůž do srdce.

Chtěla jsem mu něco ostře oplatit, ale neměla jsem slov.

Pak se ozval zvonek u dveří.

Jako první přišla moje nejlepší kamarádka Karen.

Okamžitě mi pochválila oblečení, což mi po Mikeových urážkách dodalo tolik potřebnou dávku sebevědomí.

Dům se pomalu naplnil smíchem a konverzací, když dorazili i ostatní.

Byla jsem ve svém živlu, všechny jsem vítala a ujišťovala se, že všichni mají něco k pití.

Ale Mike samozřejmě musel atmosféru zkazit.

„Emmo, opravdu si myslíš, že bys měla pít to víno? Neměla bys jít spát?“ – řekl tak hlasitě, aby to všichni slyšeli.

Několik lidí se rozpačitě zasmálo, ale většina nepříjemně mlčela.

Zatnula jsem zuby a napjatě se usmála.

„Já to zvládnu, Miku.“

Večírek pokračoval a já se ho snažila ignorovat, ale on byl neúprosný.

„Opravdu chceš sníst ten kus dortu? Opravdu chceš být stará a tlustá?“ ‚Ano,‘ řekl jsem. – řekl, když jsem se natáhla pro kousek.

Stálo mě obrovské úsilí nekřičet.

Mikeovy poznámky byly s postupujícím večerem stále zlostnější a zlostnější, každá z nich byla jako malá rána do srdce.

„Na tanec jsi moc stará, Emmo. Mohla by sis zlomit kyčel,“ řekl, když jsem se začala pohybovat podle hudby.

Viděla jsem v očích svého kamaráda lítost a rozčílilo mě to.

„Nech toho!“ – Zasyčela jsem na Mikea.

„Proč se chováš jako blbec?“

Mikeův obličej zrudl.

„Já ti dám zapravdu,“ křikl na mě.

„Jsi moc stará na to, aby ses takhle chovala, moc stará na to, abys byla atraktivní, moc stará pro mě, Emmo! Proč to nechceš přijmout?“

V místnosti se rozhostilo ticho.

Tváře mi hořely a cítila jsem, jak se mi pod nohama propadá zem.

Než jsem stačila cokoli říct, Karen vykročila vpřed a oči jí plály hněvem.

„Tak to už jsi na mě moc stará, co?“ – Karenin hlas prořízl napětí.

„Ale nejsi to náhodou TY, kdo bez svých prášků v posteli nic nezmůže?“ ‚Ne,‘ řekla jsem.

Mike zfialověl.

Byl jsem v šoku.

Jak to věděla? Nikdy jsem jí to neřekl.

Karen se nezastavila.

„Jo, to je pravda, lidi. Mike bez té malé modré pilulky nic nezmůže. A víte, jak jsem to zjistila?“

„Protože podváděl Emmu s mojí kamarádkou Lindou,“ dokončila Karen.

Mezi hosty se ozval kolektivní povzdech.

Rozhlédla jsem se kolem a viděla v jejich tvářích šok a nedůvěru.

Srdce mi bušilo, jak jsem se snažila pochopit, co Karen právě řekla.

Linda, stojící v rohu, vypadala, že se chce propadnout do země.

Byla to mladá žena, která se vždycky pohybovala v kruhu našich přátel.

Ta zrada mě zasáhla jako facka.

Stále jsem byla v šoku, když mě Mikova odpověď zasáhla jako rána pěstí do obličeje.

„Drž hubu!“ – Mikeův obličej se zkřivil vztekem a rozpaky.

„Nemůžeš mi jen tak zničit reputaci!“ řekl jsem.

Konečně jsem zase našel hlas.

„Tvoji pověst? A co moje? Co ty roky posměchu a ponižování, které jsi mi způsobil?“ ‚Ne,‘ řekl jsem.

Hlas se mi třásl, ale když jsem promluvila, pocítila jsem příliv síly.

Přehrada ve mně byla prolomena.

Rozhlédla jsem se po místnosti a všimla si podpory v očích svých přátel.

Dodalo mi to sebedůvěru, kterou jsem potřebovala, abych se postavila na odpor.

„Už mám dost tvého hrubého chování a tvých lží.“

Ukázala jsem prstem na Mikea.

„Chceš, abych se cítila stará a nepřitažlivá?

No, mám pro tebe novinku, cítím se živější a plná energie, aniž bys mě táhl ke dnu.“

Mike tam stál beze slova.

Linda, která se nenápadně snažila odejít, zachytila můj pohled.

Zhluboka jsem se nadechl a zamířil k ní.

„Lindo, nevím, proč jsi udělala to, co jsi udělala, ale doufám, že to stálo za to.“

Neřekla ani slovo, jen se podívala na podlahu a rychle vyběhla ze dveří.

V místnosti zůstalo ticho, když jsem se ke všem znovu otočila.

Cítila jsem, jak mě zaplavuje vlna uvolnění.

Karen, vždycky tvrdá jako skála, stála vedle mě.

„Pojď, Emmo. Už si to nemusíš nechat líbit,“ řekla.

„Nemůžeš se mnou takhle mluvit a pak jen tak odejít!“ – Mike zařval a chytil mě za ruku.

Srdce mi bušilo adrenalinem, když jsem se k němu otočila.

Cítila jsem se silnější než kdy dřív a bylo načase mu to vrátit.

„Skončila jsem s tebou, Miku,“ prohlásila jsem.

„Už tě nenechám, abys mě ponižoval. Opouštím tě!“

Mikeova ústa se otevírala a zavírala jako rybí, ale nebyla slyšet žádná slova.

Ve tváři se mu praly šok a vztek, ale mně to bylo jedno.

Jeho názor už neměl moc nad mým životem.

Karen mě objala kolem ramen a zamířily jsme ke dveřím.

Kolem nás se shromáždili ostatní kamarádi a povzbuzovali mě.

Ale Mike se nevzdával.

„Budeš toho litovat!“ – křičel za mnou.

„Nikdo nebude chtít takovou starou krabici, jako jsi ty. Skončíš na ulici!“

Zasmála jsem se a zakřičela přes rameno:

„Vlastně vzhledem k tomu, že dům je napsaný na mě, nejhorší, co by se mi mohlo stát, je trvalá dovolená!“

Když jsme odcházeli z večírku, měl jsem pocit, že mi z ramen spadla tíha let trápení.

Nasedli jsme do Karenina auta a jeli do mé oblíbené restaurace.

Nikdy by mě nenapadlo, že mě čeká poslední překvapení.

Při vstupu nás přivítala teplá světla, tichá hudba a vůně vynikajícího jídla.

Našli jsme si útulný koutek a udělali si pohodlí, atmosféra se okamžitě odlehčila.

„Na Emmu,“ řekla Karen a pozvedla sklenku.

„Na nové začátky a na to, aby nikdo nemohl zastínit naše světlo!“

Usmála jsem se a cítila v sobě teplo, které nemělo s vínem nic společného.

Mikeova zrada bolela, to se nedalo popřít.

Ale byla to také výzva k probuzení.

Když jsem se podívala na své přátele, bylo mi jasné, jaké mám štěstí.

Jejich podpora a láska mi daly sílu osvobodit se a začít znovu.

Karen se ke mně naklonila a přerušila mé myšlenky.

„Podělíš se o své myšlenky?“

Zasmála jsem se.

„Jen si říkám, jaké mám štěstí. Ty, všichni. Že jsem konečně našla odvahu postavit se sama za sebe.“

Vřele se usmála.

„Tu odvahu jsi v sobě měla vždycky, Emmo. Právě ti ji někdo připomněl.“

V tu chvíli se otevřely dveře restaurace a dovnitř vešel vysoký, elegantně oblečený muž s laskavýma očima.

Rozhlédl se, všiml si naší veselé společnosti a zamával nám.

Karen mávnutí opětovala.

Když zamířil k baru, Karen si všimla mého pohledu, který na něm ulpěl, a hravě do mě šťouchla.

„Kdo je to?“ – Zvědavě jsem se zeptala.

„To je Alex. Chodí sem často, je velmi okouzlující a svobodomyslný,“ mrkla na mě.

„Možná je to nový kamarád, se kterým by ses mohla seznámit?“ zeptala jsem se.

Pocítila jsem nervózní vzrušení.

Možná to bylo znamení pro ty nové začátky, na které si všichni připíjeli.

Od toho dne jsem přijala svůj věk a svůj život s novou silou.

A Mike?

Musel nést následky svých činů a příliš pozdě si uvědomil, že přišel o ženu, která si zasloužila mnohem víc, než kdy mohl nabídnout.

Moje cesta teprve začínala a já jsem byla připravena jít jí vstříc s veškerou silou a odolností, kterou jsem v sobě znovu objevila.

A možná by se na té cestě našlo místo i pro trochu romantiky.