Moje tchyně přišla za mnou do práce s požadavkem, abych jí proplatila náklady na drahou kaviár – to, jak jsem to vyřešil, vyvolalo potlesk.

S tchýní jsme se nikdy neviděly a ona se vždy snažila mě urazit. Ale když mi provedla ten trik v práci, měla jsem toho dost a rozhodla jsem se jí dát cennou lekci přímo na místě, k pochvale mých kolegů a šéfa.

Včera jsem byla na půl cesty ke své směně v luxusním obchodě s potravinami, kde pracuji na poloviční úvazek, když jsem ji uviděla: Denise, moji tchýni (MIL). Prošla automatickými dveřmi, jako by vstupovala do svého království. Netušila jsem, že její přítomnost povede ke konfrontaci, ve které se budu muset bránit.

Tichá hudba v pozadí v obchodě nijak nepřehlušila klapání jejích podpatků na leštěné podlaze, když se blýskající se drahými šperky slavnostně vkročila dovnitř. Denise vyzařovala atmosféru, jako by se všichni měli zastavit a obdivovat její přítomnost.

A upřímně řečeno, ona to očekávala.

Měla na sobě svůj obvyklý „podívej se na mě“ outfit: na míru šité designové sako, velké sluneční brýle, přestože v místnosti bylo ideální osvětlení, a diamantový náhrdelník, který pravděpodobně stál víc, než jsem vydělal za rok.

Když zamířila přímo k mé pokladně s úsměvem na rtech, žaludek se mi lehce sevřel. Co tady dělá?

Denise nikdy předtím za mnou do práce nepřišla a v tu chvíli si část mě přála, aby to tak zůstalo navždy. Tato žena měla způsob, jak mě přimět cítit se o dva centimetry menší, jako by její nesouhlasné pohledy a pasivně agresivní komentáře nebyly dostatečným každodenním připomenutím, že nejsem dost „dobrá“ pro jejího drahého syna Jacka.

Jsme manželé už pět let a moje matka stále nacházela způsoby, jak mi připomenout, že nesplňuji její standardy. Můj manžel mi moc nepomáhal a vždy se stavěl na její stranu, aby se vyhnul dalším dramatům, a říkal něco jako: „Máma je prostě taková.“

Jeho neochota mě bránit mě přiváděla k šílenství! Ale milovala jsem ho a věřila, že moje matka nakonec unaví. Celá léta jsem snášela její výstřelky a dál si kousala jazyk… až do včerejška. Včera se Denise naposledy vysmívala, protože jsem jí dala lekci, na kterou nikdy nezapomene.

Takhle se to stalo…

Zastavila se před mojí pokladnou a věnovala mi tak falešný úsměv, že mi po zádech přeběhl mráz. V rukou držela dvě sklenice kaviáru – značkového, elitního, prvotřídního, který stojí víc než můj nájem.

Podíval jsem se na cenovky. Ano, bylo to tak špatné, jak jsem si myslel: stovky dolarů za dvě malé skleničky.

„Miláčku,“ řekla Denise tím nechutně sladkým tónem, který vždy používala, když něco chtěla. S tichým žuchnutím položila plechovky na pult a ohlédla se přes rameno, zřejmě aby zkontrolovala, jestli nás někdo nesleduje.

„Potřebuju, abys se o to postaral.“

Zmatený jsem zamrkal a snažil se pochopit, o co žádá.

„Jistě,“ odpověděl jsem a natáhl se, abych pro ni naskenoval plechovky, ale ona mě zastavila, aby mi to upřesnila.

„Ne, hlupáčku, potřebuju, abys se o to postaral, drahý,“ odpověděla a vypadala podrážděně, ale spokojená, že mě zaskočila.

„Postarat se?“ zopakoval jsem, nejistý, zda jsem ji správně slyšel nebo pochopil, co vlastně chce.

Denise naklonila hlavu a podívala se na mě soucitně, jako bych byl dítě neschopné pochopit základní matematiku.

„Zaplať za kaviár, drahá. Vždycky jsi byla tak pomalá,“ řekla, jako by vysvětlovala tu nejzřejmější věc na světě.

„Víš, dnes pořádám malou večeři a moji přátelé očekávají jen to nejlepší. Jsem si jistá, že Jack nebude mít nic proti, když mi pomůžeš. Koneckonců, tak to v rodině chodí. A jsem si jistá, že bys nechtěla, abych zklamala své hosty, že?“

Zírala jsem na ni, ruce mi ztuhly na pokladně. Oslnění je slabé slovo pro to, co jsem v tu chvíli cítila. Chtěla jsem se smát, ale slova mi uvízla v krku.

„Denise, to je kaviár za stovky dolarů,“ řekla jsem tichým hlasem a snažila se zachovat klid. „Nemůžu…“

Ale ona mě přerušila pohrdavým mávnutím ruky.

„Oh, nedramatizuj to,“ řekla posměšně. „Můj Jack to všechno zaplatí. Jsi jeho žena a je tvou povinností pomáhat v takových věcech.“

Za ta léta jsem od Denise snášela mnoho, ale tohle? Tohle bylo něco nového. Chtěla, abych na místě zaplatila stovky dolarů za kaviár, který vůbec nepotřebovala, jen aby udělala dojem na své módní přátele!

Moji kolegové sledovali, co se děje, pravděpodobně nechápali, co se děje. Cítila jsem na sobě jejich pohledy a zákazníci ve frontě se nepříjemně posunovali a předstírali, že neposlouchají.

„Denise,“ řekl jsem a snažil se, aby můj hlas zněl klidně, „nebudu platit za tvou kaviár.“

Její úsměv se zachvěl, ale jen na vteřinu. Rychle se vzpamatovala a mávla rukou nad mým odmítnutím, jako by to byla jen malá nepříjemnost.

„No tak, zlato,“ řekla a v jejím hlase zazněla falešná laskavost. „Nebuď sobecká. Víš, jak je to pro mě důležité. Moji přátelé od tebe očekávají to nejlepší.“ Naklonila se blíž a zašeptala: „Pokud mi nepomůžeš, postarám se o to, aby Jack věděl, jak nechceš spolupracovat.“

A bylo to…

Něco ve mně cvaklo. Nehodlala jsem dovolit této ženě, aby mě vydírala před davem, a to navíc na mém vlastním pracovišti! Narovnala jsem ramena a věnovala jí milý, ale napjatý úsměv, předstírajíc, že souhlasím s jejími požadavky.

„Víš co, Denise?“ řekla jsem, teď už trochu hlasitěji. „Máš naprostou pravdu. Postarám se o to.“

Její oči se rozzářily spokojeností, byla si jistá, že zvítězila. „Věděla jsem, že pochopíš, o co jde,“ řekla a už se chystala vychutnat si své vítězství.

Popadla jsem sklenice s kaviárem a naskenovala je, cítila jsem váhu každého dolaru, jak se připočítával na pokladně. Srdce mi bušilo, ale přesně jsem věděla, co udělám. Poté, co jsem zabalila kaviár, když se moje máma nedívala, naklonila jsem se dopředu a stiskla tlačítko mikrofonu na pokladně.

Můj hlas zazněl hlasitě a zřetelně z reproduktorů, když jsem Denise dala ochutnat její vlastní lék, ale zesílený…

„Vážení zákazníci,“ řekla jsem a snažila se nezradit radost v hlase.

„Dnes vám chci představit zvláštního hosta – moji tchýni Denise! Přišla si koupit dvě sklenice naší nejlepší kaviáru a požádala mě, svou snachu pokladní, abych za ně zaplatila. Pojďme jí zatleskat za to, že je tak štědrým členem rodiny!“

Na zlomek vteřiny v obchodě zavládlo ticho. Pak někdo vzadu začal tleskat, nejprve pomalu, ale pak se k němu přidali ostatní. Brzy celý obchod tleskal a aplaudoval!

Moji kolegové se usmívali od ucha k uchu a dokonce i zákazníci ve frontě se smáli a tleskali spolu s nimi!

Deniseina tvář získala takový odstín červené, jaký jsem nikdy předtím neviděl!

„Co to sakra děláš?“ syčela a dívala se na mě, jako bych právě spáchal zločin.

Pokračoval jsem v úsměvu a předstíral, že si ničeho nevšímám.

„Oh, jen jsem si myslel, že by všichni měli vědět, jak jsi štědrá, Denise. Není to to, co jsi chtěla?“

Popadla tašku z pultu a její rty se stáhly do tenké linky. Bez dalšího slova vyběhla z obchodu a zuřivě klapala podpatky o dlažbu, zatímco potlesk pokračoval!

Nepřestával, dokud nebyla za dveřmi, a v tu chvíli jsem už téměř zářil radostí!

Když odešla, moje kolegyně Rachel se přiblížila ke mně a sotva se držela smíchu.

„To bylo,“ zašeptala, „nejLEGENDAŘNĚJŠÍ věc, jakou jsem kdy viděla!“

Manažer obchodu, který to všechno sledoval z zadních řad, mi mrkl, když procházel kolem. „Připomeň mi, abych se ti nikdy neukazoval na očích,“ řekl s úsměvem.

Nemohl jsem přestat se usmívat, dokud jsem nedokončil svou směnu. Nešlo jen o potlesk nebo o to, že jsem se konečně tak otevřeně postavila proti Denise. Šlo o to, že jsem ji po dlouhé době přehrála.

Teprve později, když jsem se vrátila domů, mi došlo, co se vlastně stalo. Jack seděl na gauči s telefonem v ruce a vypadal zmateně a zároveň ohromeně.

„Co se dnes sakra stalo s mojí mámou?“ zeptal se a nedokázal skrýt náznak úsměvu.

Sedla jsem si vedle něj a všechno mu vyprávěla. Napjala jsem se a čekala, že se rozzlobí nebo bude alespoň trochu naštvaný. Místo toho ale jen zavrtěl hlavou a potlačil smích.

„Víš,“ řekl, „myslím, že nás teď na chvíli nechá na pokoji.“

A víte co? Měl pravdu. Od té doby mi máma nevolala, nepsala ani se neukázala!

Bohužel, Denise není jediný problémový pár. Jane se přestěhovala ke svému synovi a jeho ženě, předstírala, že má problémy s domem, a pak se ukázalo, že chce sledovat manžele a dohlížet na to, aby jí dali vnoučata. Snacha se to nelíbilo a pomstila se, jak uměla.