Moje sousedka vyvěšovala kalhotky přímo před oknem mého syna – a já jí dala pořádnou lekci.

Sousedčiny kalhotky už několik týdnů přitahují pozornost přímo za oknem mého osmiletého syna. Když se nevinně zeptal, jestli jsou její tanga prakem, věděla jsem, že je načase tuhle přehlídku kalhotek ukončit a dát jí pořádnou lekci z etikety praní.

Ach, to předměstí! Kde je tráva na druhé straně vždycky zelenější, většinou proto, že soused má lepší zavlažovací systém než vy. Tady jsem se já, Christy, Thompsonova manželka, rozhodla zapustit kořeny se svým osmiletým synem Jakem. Život byl hladký jako čerstvě botoxem ošetřené čelo, dokud se do sousedství nenastěhovala naše nová sousedka Lisa.

Všechno to začalo v úterý. Vzpomínám si, že byl den praní a já skládala horu malého spodního prádla, přičemž Jakea v poslední době bavili superhrdinové.

Při pohledu z okna jeho ložnice jsem se málem udusila kávou. Ve větru se tam třepotaly jako nejnevhodnější vlajka na světě horké růžové krajkové kalhotky.

A nebyly samy. Ale ne, měly kamarádky – celou duhu kalhotek tančících ve větru přímo před oknem mého syna.

„Svatá dobroto guacamole,“ zamumlal jsem a upustil batmanovské slipy. „Tohle je řada spodního prádla, nebo přehlídkové molo Victoria’s Secret?“ zeptal jsem se.

„Mami, proč si paní Lisa dává ven spodní prádlo?“ ozval se za mnou Jakeův hlas.

Obličej mě pálil víc než nefunkční sušička. „Hm, zlato. Paní Lisa má prostě… opravdu ráda čerstvý vzduch. Proč nezatáhneme ty závěsy? Ať má prádlo trochu soukromí.“

„Ale mami,“ trval na svém Jake a oči se mu rozšířily nevinnou zvědavostí, “když má prádlo paní Lisy rádo čerstvý vzduch, nemělo by to moje jít taky ven? Třeba by se moje hulvátské spodní prádlo mohlo skamarádit s jejím růžovým!“

Potlačila jsem smích, který hrozil přerůst v hysterický vzlyk. „Zlato, tvoje spodní prádlo je… plaché. Raději zůstává uvnitř, kde je útulno.“

Když jsem Jakea vyprovázela ven, nemohla jsem si pomoct a pomyslela jsem si: „Vítej v naší čtvrti, Christy. Doufám, že sis s sebou přinesla smysl pro humor a silné záclony.“

Dny se změnily v týdny a Lisina přehlídka prádla se stala stejně pravidelnou jako moje ranní káva a stejně vítanou jako šálek studeného kafe s natřískaným sraženým mlékem.

Každý den debutovala za oknem mého syna nová řada kalhotek a každý den jsem se přistihla, že hraju trapnou hru „zakryj dítěti oči“.

Jednou odpoledne, když jsem v kuchyni připravovala svačinu, vtrhl do pokoje Jake s výrazem zmatku a vzrušení ve tváři, z něhož se můj mateřský cit zachvěl hrůzou.

„Mami,“ začal tónem, který vždycky předchází otázce, na kterou nejsem připravená, “proč má paní Lisa tolik různobarevného spodního prádla? A proč jsou některé tak malé, se šňůrkami? Je to pro jejího domácího křečka?“

Málem jsem upustila nůž, kterým jsem roztírala burákové máslo, když jsem si představila Lisinu reakci na narážku, že její choulostivé věci mají velikost hlodavce.

„No, zlato,“ zarazila jsem se a získávala čas, “každý má jiné preference v oblékání. Dokonce i ti, které obvykle nevidíme.“

Jake moudře přikývl, jako bych vyslovila velkou moudrost. „Takže je to jako bych měla ráda superhrdinské spodní prádlo, ale pro dospělé? A paní Lisa bojuje v noci se zločinem? Proto má tak malé spodní prádlo? Kvůli aerodynamice?“

Dusil jsem se vzduchem, zamrzlý mezi smíchem a zděšením. „Ani ne, zlatíčko. Paní Lisa není superhrdinka. Je jen velmi sebevědomá.“

„Aha,“ řekl Jake a vypadal mírně zklamaně. Pak se mu tvář znovu rozzářila.

„Ale mami, když může paní Lisa věšet prádlo venku, můžu já taky? Vsadím se, že moje boxerky s kapitánem Amerikou by vypadaly vážně skvěle, kdyby se třepotaly ve větru!“

„Promiň, kámo,“ řekla jsem a prohrábla mu vlasy. „Tvoje spodní prádlo je speciální. Musí být schované, aby chránilo tvoje tajemství.“

Zatímco Jake přikyvoval a hltal svou svačinu, díval jsem se z okna na pestrou přehlídku Lisina spodního prádla.

Takhle to dál nejde. Bylo načase si s naším exhibicionistickým sousedem promluvit.

Druhý den jsem se vydal k Lise domů.

Zazvonil jsem u dveří a nasadil svůj nejlepší úsměv „starostlivého souseda“, stejný, jaký používám, když říkám domovní správě, že „ne, moji zahradní trpaslíci nejsou urážliví, jsou bizarní“.

Lisa odpověděla a vypadala, jako by právě vystoupila z reklamy na šampon.

„Ahoj, to je Christy, že jo?“ – Zamračila se.

„Jasně! Poslyš, Liso, doufal jsem, že bychom si mohli o něčem popovídat.“

Opřela se o zárubeň a zvedla obočí. „О? Co máš na srdci? Potřebuješ půjčit hrnek cukru? Nebo snad šálek důvěry?“ Podívala se na moje maminčiny džíny a tričko s nadměrným pasem.

Zhluboka jsem se nadechla a připomněla si, že oranžová není moje barva. „Jde o tvoje spodní prádlo. Konkrétně o tom, kam ho věšíš.“

Lisino dokonale vytrhané obočí se svraštilo. „Moje spodní prádlo? Co s ním? Není to na tuhle čtvrť moc nóbl?“

„No, jde o to, že je přímo před oknem mého syna. Hlavně to spodní prádlo. Trochu se tím chlubí. Jake se začíná vyptávat. Včera se zeptal, jestli tvoje tanga nejsou prak.“ “A co ty?

„Ach jo. Je to jen oblečení! Není to tak, že bych věšela kódy k odpalování jaderných raket. I když, mezi námi, moje bikiny s leopardím vzorem jsou pěkně výbušné!“

Cítila jsem, jak mi cuká oko. „Chápu, ale Jakeovi je teprve osm. Je zvědavý. Dnes ráno se zeptal, jestli si může pověsit svoje supermanské kalhoty vedle tvého ‚vybavení pro boj se zločinem‘.“

„No, to zní jako skvělá příležitost k učení. Nemáš zač! V podstatě tu dělám veřejnou službu. A proč bych se měl starat o tvého syna? Tohle je můj dvůr. Ukliď si po sobě!“

Lisa pohrdavě mávla rukou. „Hele, jestli ti tak záleží na pár párech kalhotek, možná by ses měla uklidnit. Tohle je můj dvůr, moje pravidla. Smiř se s tím. Nebo ještě lépe, kup si nějaké hezčí spodní prádlo. Můžu ti dát pár tipů, jestli chceš.“

A s těmi slovy mi zabouchla dveře před nosem a nechala mě tam stát s otevřenou pusou a nejspíš chytat mouchy.

Byla jsem ohromená. „To je JEDNA,“ zamumlala jsem a otočila se na patě. „Chceš si hrát na špinavé prádlo? Hra, Liso. Hra. No tak.“

Ten večer jsem si sedla k šicímu stroji.

Přede mnou ležely metry té nejkřiklavější a nejpřitažlivější látky, jakou jsem našla. Taková látka by byla nejspíš vidět z vesmíru a mohla by přitahovat mimozemské formy života!

„Myslíš si, Lízo, že ta tvoje krajková čísla jsou něco, na co se dá dívat?“ ‚Ano,‘ řekla jsem. – Zamumlala jsem. zamumlala, když jsem látku proháněla tkalcovským stavem. „Počkej, až se ti dostane do ruky tohle. E.T. bude kvůli těmhle miminkům volat domů.“

Uplynulo několik hodin a mé mistrovské dílo bylo konečně hotové – největší a nejprotivnější babičkovské kalhotky na světě.

Byly dost velké na to, aby se daly použít jako padák, dost hlasité na to, aby byly vidět z vesmíru, a dost malicherné na to, aby mě dostaly.

Jestli Lisino spodní prádlo bylo šepotem, moje bylo mlhou z látky.

Toho odpoledne, jakmile jsem uviděla Lisino auto vyjíždět z příjezdové cesty, jsem se okamžitě vrhla do akce.

Připravila jsem si improvizovanou prádelní šňůru a obří plameňácké kalhoty a spěchala jsem přes naše trávníky, schovaná za keři a ozdobami trávníku.

Když bylo všechno čisté, pověsila jsem svůj výtvor přímo před Lisino okno obývacího pokoje. Když jsem se poodstoupila, abych obdivovala své dílo, nemohla jsem si pomoct a usmála jsem se.

Plameňákovy mohutné kalhoty se majestátně třepotaly v poledním vánku. Byly tak velké, že by je čtyřčlenná rodina mohla použít jako kempinkový stan.

„Vezmi si to, Liso,“ zašeptala jsem a spěchala domů. „Uvidíme, jak ti bude chutnat tvoje vlastní medicína. Doufám, že sis s sebou vzala sluneční brýle, protože v téhle čtvrti se brzy rozední.“

Zpátky v domě jsem se usadila u okna. Připadala jsem si jako dítě čekající na Ježíška, jen místo dárků jsem čekala na okamžik, kdy Lisa objeví moje malé překvapení.

Minuty plynuly jako hodiny.

Zrovna když jsem přemýšlela, jestli se Lisa rozhodla udělat si ze svého podnikání nečekanou dovolenou, uslyšela jsem charakteristický zvuk jejího auta přijíždějícího na příjezdovou cestu.

Čas na představení.

Lisa vystoupila z auta, v rukou držela nákupní tašky a ztuhla. Čelist se jí otevřela tak rychle, až jsem si myslela, že jí spadne. Tašky jí vyklouzly z rukou a jejich obsah se rozsypal po příjezdové cestě.

Přísahám, že jsem viděla, jak se po trávníku kutálí puntíkované spodní prádlo. Pěkné, Liso.

„CO TO SAKRA…?“ – křičela tak hlasitě, že to slyšelo celé okolí. „To je padák? Přijede do města cirkus?“

Vyprskla jsem smíchy. Po tváři mi stékaly slzy, když jsem viděla, jak Lisa běží k obřím kalhotkám a zbytečně se o ně přetahuje. Bylo to jako sledovat čivavu, která se snaží přemoci velkého psa.

Vzpamatovala jsem se a vyšla ven. „Ahoj Liso, děláš nějakou rekonstrukci? Líbí se mi, co jsi s tímhle domem udělala. Velmi avantgardní.“

Vrhla se na mě s tváří růžovou jako kalhotky mého výtvoru. „Ty! To jsi udělala ty! Co je to s tebou? Snažíš se dát znamení letadlu?“

Pokrčila jsem rameny. „Jen věším prádlo. Nedělají to náhodou sousedi? Myslel jsem, že jsme začali nějaký trend.“

„To není spodní prádlo!“ vyjekla Lisa a divoce ukázala na své spodní prádlo. „To je… to je…“

„Příležitost k učení?“ navrhla jsem sladce. „Však víš, pro děti ze sousedství. Jake se opravdu chtěl dozvědět něco o aerodynamice spodního prádla. Napadlo mě, že by mu mohla pomoci praktická ukázka.“

Lisa otevřela a zavřela ústa jako ryba ve vodě. Nakonec se jí podařilo zašeptat: „Vezmi si tohle. Tohle. Dolů.“

Zamyšleně jsem si poklepal na bradu. „Hmm, já nevím. Dokonce se mi líbí, že tu fouká vítr. Opravdu to tu provětrá, víš? Navíc si myslím, že to zvyšuje hodnotu nemovitostí. Nic nevypovídá o ‚nóbl čtvrti‘ tak jako obří neotřelé spodní prádlo.“

Na okamžik jsem si myslela, že Lisa samovolně vzplane. Pak k mému překvapení svěsila ramena. „Skvělé,“ procedila skrz zaťaté zuby. „Vyhrála jsi. Přestěhuju si prádlo. Jen… prosím, ukliď tuhle obludu. Hoří mi sítnice.“

Zasmála jsem se a natáhla ruku. „Platí. Ale musím říct, že plameňák je tvoje barva.“

Když jsme si podávali ruce, neodolal jsem a dodal: „Mimochodem, Liso? Vítej v naší čtvrti. Jsme tu všichni tak trochu blázni. Jen to někteří z nás skrývají lépe než jiní.“

Od toho dne zmizelo Lisino spodní prádlo z věšáku před Jakeovým oknem. Už nikdy o tom nepřišla a já jsem se s jejími „životními lekcemi“ taky nikdy nemusel zabývat.

A já? No, řekněme, že teď mám velmi zajímavé závěsy z látky s obrázkem plameňáka. Neplýtvej, nechtěj, neber, že?

Co se týče Jakea, byl trochu zklamaný, že „prak na spodní prádlo“ je pryč. Ale ujistil jsem ho, že být superhrdinou někdy znamená udržet své spodní prádlo v tajnosti. Co když někdy uvidí na obloze létat obří plameňáky? No, to je prostě máma, která zachraňuje okolí, jeden absurdní žertík za druhým!