Moje rodina nechala babičku samotnou v restauraci, aby se zbavila šeku – škoda, že si zahrávali se špatnou vnučkou.

Babička chtěla oslavit narozeniny klidnou večeří, ale naše rodina trvala na tom, že to bude všechno. Ale nejenže jí ukradli narozeniny, ale nechali ji u stolu, když přinesli účet! S babičkou si nikdo nezahrává, ani příbuzní!

Babička má vždycky připravené čerstvě upečené sušenky, nikdy nezapomene na narozeniny a tak nějak se při každém rodinném setkání cítí jako doma. Jestli si někdo zaslouží dokonalou narozeninovou večeři, je to ona.

Takže když se zmínila, že by letos ráda uspořádala „jen malou večeři“, naprosto jsem souhlasila.

Letos má 85. narozeniny a to je velká událost. Klidný večer s dobrým jídlem a jejími oblíbenými lidmi? Rozhodně. Ale zbytek rodiny měl samozřejmě jiné plány.

„Babička si zaslouží něco velkolepého,“ prohlásila teta Linda v našem rodinném rozhovoru. „Ne nějakou nudnou večeři.“

Zbytek rodiny trval na tom, že babičku vezme do nejhezčí restaurace ve městě, což by se mohlo zdát jako hezké gesto, kdyby nedělali všechno pro sebe.

Naše týdenní neděle se změnila v cirkus. Vyšla jsem ven, abych se trochu rozptýlila, a pak jsem zaslechla, jak moje sestřenice Katie intrikuje se svým bratrem Markem.

„Vážně, Jade by neřekla ne,“ zašeptala Katie. „Pracuje v bance! Má spoustu peněz. Žije sama. Nemá děti. Za co jiného utrácí peníze?“

Mark si odfrkl. „Přesně tak. Jen musíme zůstat v klidu, dokud nepřijde účet. Pak budeme dělat blbce a ona si to vyzvedne.“

Ztuhl jsem na místě. Aha, takže takový byl plán. Udělat z babiččiných narozenin velkolepou akci a nechat mě zaplatit účet, zatímco oni tam budou sedět a dělat ze sebe blbce.

„A co babička?“ zeptal se Mark. „Neměli bychom jí říct, aby si taky vzala peněženku? Víš, jako zálohu?“

Kathy se zasmála. „Prosím tě. Stejně bude trvat na placení. To dělá vždycky. Ale drahá sestřenka se do toho vloží a zachrání situaci, protože je taková hrdinka.“

Cítila jsem, jak mi tvář rudne vztekem. Takhle se využívá babička? V den jejích narozenin?

Klidně bych zaplatila za to, aby babička prožila noc svých snů. Ale aby si s ní hrála jako s otevřenou kabelkou? To v žádném případě.

Dobře. Uvidíme, co se stane, pomyslela jsem si a stáhla se dovnitř.

Večer jsem vyzvedl babičku a jeli jsme do nejhezčího steakhousu ve městě. Babička svírala v rukou svou malou kabelku a usmívala se, jako by to byl nejlepší den v jejím roce.

My ostatní jsme se mezitím chovali jako na večírku pro celebrity. Katie fotila bez přestávky „pro estetiku“ a pózovala u každého drinku a předkrmu.

Mark ochutnával každou drahou whisky z jídelního lístku a hlasitě se prohlašoval za „znalce“ našeho servírky Miguela, který si za svou trpělivost vysloužil medaili.

Teta Linda hlasitě doporučovala ty nejdražší možnosti každému, kdo ji poslouchal. Babička se při tom rozzářila.

„To je úžasné,“ zašeptala mi. „Takový povyk jsem nečekala.“

„To jsem ráda, že se dobře bavíš, babi.“ Usmála jsem se a krátce jí stiskla ruku. Doufala jsem, že radost, kterou teď pociťovala, jí nějak vynahradí zradu, o níž jsem věděla, že přijde.

Mezitím jsem sledovala, jak si rodina objednává spíš lahve vína než skleničky, nejdražší kusy masa a všechny přílohy na jídelním lístku.

Sledovala jsem, jak s každou objednávkou roste účet, a v duchu jsem počítala jejich plán. Objednal jsem si skromně, obyčejnou svíčkovou a sklenku domácího vína. Babička udělala totéž.

„Jsi si jistá, že je to všechno, co chceš?“ naléhal strýček Joe. „Tohle je zvláštní příležitost! Žij trochu!“

Napjatě jsem se usmála. „Pro mě je to ideální.“

Pak přišla kontrola.

Babička si zrovna odskočila na záchod a hned začala show.

„Uf, páni,“ řekla teta Linda a zírala na účet, jako by byl napsaný v cizím jazyce. „Podívej se na tu částku… Pomohla bych ti, ale víš, pořád ještě splácíme ten dva roky starý timeshare.“

Katie zavrtěla hlavou a najednou byla zabraná do své manikúry. „Všechny úspory jsem utratila za lístky na koncert. Víš, jak je živá hudba důležitá pro mé duševní zdraví.“

Mark si dramaticky povzdechl, jako by se účastnil konkurzu do telenovely. „Můj pes má žaludeční problémy a účty za veterináře jsou šílené. Jsem prakticky na mizině.“

Strýček Joe rozpřáhl ruce a zašklebil se, jeho zlaté hodinky se ve světle zaleskly.

„Všichni jsme si mysleli, že na to budeš stačit, Jade. Dům už máš skoro splacený, ne? A máš z nás všech nejlepší práci. Víš, jak věci zařídit. Budeme tě podporovat… emocionálně.“

A pak měla teta Linda odvahu přihodit výtku.

„No tak… je to pro babičku. Je to její velký den. Možná nám nic jiného nezbude, to víš.“

Rozhlédla jsem se kolem stolu. Tolik důvěry. Všechny ty předpoklady. Celková částka se vyšplhala na více než 800 dolarů a oni měli 650 dolarů nazbyt.

Krev se mi vařila, ale pak se babička vrátila z koupelny. Nehodlal jsem jí kazit večeři tím, že se před ní budu hádat o účet.

Řekla jsem: „Teď se o něco postarám a vrátíme se k našemu rozhovoru.“

Odešel jsem tedy a zamířil ke kanceláři vedoucího.

Vyšel jsem asi za čtvrt hodiny a vrátil se ke stolu.

Babička tam seděla sama, v rukou svírala kabelku a širokýma, vyděšenýma očima se rozhlížela po místnosti. Zbytek mé rodiny nebyl nikde k vidění.

Věděla jsem, že mají v plánu nezaplatit účet, ale že se sníží tak hluboko a opustí babičku v den jejích narozenin! To bylo prostě kruté.

„Babi, jsi v pořádku?“ zeptala jsem se a klesla na své místo.

„Tady jsi!“ řekla babička a úleva se jí rozlila po tváři, když jsem se k ní připojila. „Všichni právě vstali a odešli. Říkali něco o přípravě auta, ale už je to deset minut.“

Naklonila se ke mně a vážně zašeptala. „Jsme v pořádku, Jade? Je všechno zaplacené? Můžu něco zaplatit, když bude potřeba, zlato… Nemám u sebe moc peněz, ale šetřila jsem…“

Položil jsem jí ruku kolem ramen a v hrudi mi stoupal vztek, že ji v její výjimečný večer nechali zmatenou a ustaranou.

„Neboj se, babi. Všechno je pod kontrolou.“

Nespěchali jsme s dokončováním, zatímco se personál postaral o zbytek povinností. Miguel přinesl babičce zdarma dezert – krásný čokoládový dort s jedinou svíčkou. Celý personál jí zazpíval.

Babička se stále tvářila trochu ustaraně, ale slíbila jsem jí, že o všechno bude postaráno.

„A co ostatní?“ – Zeptala se, když jsem ji vezl domů a nad námi se třpytily hvězdy.

„Asi potřebovaly být někde jinde,“ řekla jsem a zachovala lehký tón. „Je to škoda, ale musím přiznat, že jsem ráda, že jsem s tebou mohla strávit většinu večera, babi. Měla jsi pěknou sváteční večeři, viď?“

Přikývla, ale bylo na ní vidět, že je uražená. To mě naštvalo ještě víc.

Když druhý den ráno začaly rozzlobené telefonáty, byla jsem připravená škodolibě se vynadívat na svou sobeckou a lehkomyslnou rodinu, která si myslela, že jí urážka babičky projde.

První hovor jsem zvedla od tety Lindy. Křičela, že restaurace „obtěžuje“ jejich účet.

„Už volali třikrát! Jak se opovažují! Je to tvoje chyba, že?“ ‚Ne,‘ odpověděla jsem.

Kathy mi nechala tříminutový hlasový vzkaz, ve kterém mě obvinila, že jsem „zkazila náladu“ na babiččině narozeninové oslavě. „Zrovna jsme se chystali vyzvednout auto! Chystali jsme se vrátit! Děláš takové drama!“

Mark napsal, že jsem zrádce, protože jsem práskl rodinu. Každým dalším dnem byly jeho další zprávy víc a víc panické.

Strýc Joe chtěl vědět, jestli to není nějaký vtip, protože teď restaurace vyhrožuje žalobou. „Napravte to! Hned!“

Ach, ano. Zapomněl jsem se zmínit.

Ukázalo se, že manažerem toho steakhousu byl můj starý kamarád z vysoké školy Eric.

Když dramaticky odcházeli dveřmi do kuchyně (jasně viditelné na bezpečnostních kamerách), ujistil jsem se, že Eric má všechny jejich kontaktní údaje. Celá jména, telefonní čísla, adresy.

Účtoval mi pouze můj a babiččin podíl na večeři. A zbytek? No jo, naúčtuje jim to přímo i s úroky, pokud se budou jeho službám dál vyhýbat.

Babička mi později zavolala, aby mi znovu poděkovala za večer.

„Jen bych si přála, aby tví bratranci takhle nezmizeli,“ řekla. „Byla to taková příjemná večeře, zatímco… no…“

Jen jsem se usmála a představila si, jak se bude Katie tvářit, až jí přijde oficiální výzva k zaplacení.

„Nemysli na to, babi. Už nic takového neudělají.“

A příští rok? S babičkou oslavíme její narozeniny na nějakém pěkném a klidném místě. Jen my dvě.

A já nechám svůj telefon na tichém režimu.