Manžel trval na tom, že budeme měsíc bydlet odděleně – a pak sousedka zavolala: „Utíkej domů, máš v pokoji ženskou!“.

Když Lisin manžel navrhl, že budou žít měsíc odděleně, aby „oživili svůj vztah“, neochotně souhlasila. Pak ale znepokojivý telefonát od sousedky odhalil šokující pravdu. Po návratu domů Lisa zjistila, že její dům vede jiná žena. Tato zrada pro ni byla impulsem k tomu, aby jednou provždy změnila svůj život……

Když Derek navrhl, že budeme žít měsíc odděleně, abychom „oživili naši lásku“, myslela jsem si, že je to jen další módní trend, ke kterému se uchylují páry, které si nechtějí přiznat, že mají problémy.

Prezentoval to jako geniální nápad a ujišťoval mě, že odloučení nám pomůže přehodnotit jeden druhého.

– Uvidíš,“ řekl s úsměvem nad šálkem kávy. – Bude to, jako bychom se znovu viděli. Bude se ti po mně stýskat. Budeš mi chybět. A až ten měsíc skončí, bude to nový začátek.

Ta představa se mi nelíbila. Které ženě by se to líbilo? Ale Derek byl neoblomný. Byl si tak jistý, že to pro nás bude dobré, že jsem si sbalila kufr, přestěhovala se do pronajatého bytu na druhém konci města a přesvědčila sama sebe, že všechno bude v pořádku.

První týden byl rozpačitý a osamělý.

Derek téměř nevolal ani nepsal a vysvětloval, že si „užívá volného prostoru“. Snažila jsem se rozptýlit a dokonce jsem se začala těšit na to velmi „velké shledání“, o kterém mluvil.

Jednoho dne jsem pozvala na návštěvu svou sestru Penelopu.

– Jsi si jistá, že to chceš udělat, Liso? – Zeptala se a nalila si sklenku vína. – Celé to vypadá podezřele.

– Já vím,“ souhlasila jsem a naaranžovala sýr a ovoce na dřevěné prkénko. – Ale pokaždé, když jsem zaváhala, Derek se přestal ovládat. Rozhodla jsem se, že pokud to tak chce, budiž.

– Rozumím,“ přikývla Penelopa. – Ale něco tu není v pořádku, sestřičko. Být tebou, podívala bych se na něj blíž.

Věděla jsem, že má pravdu. Sama jsem to cítila stejně.

Jaký by mohl být důvod pro tak podivný návrh?

A pak jednoho tichého sobotního večera zazvonil telefon.

– Liso,“ ozval se vzrušený hlas mé sousedky Mary. – Musíš hned přijít domů!

Odložila jsem nůž, kterým jsem krájela zeleninu, a ztuhla.

Mary nebyla žádný panikář.

– Co se děje? Je všechno v pořádku? Je dům v pořádku?

V příští vteřině jsem se zadýchala.

– V tvém pokoji je nějaká žena!

Nejdřív mě napadlo, že si tam Derek přivedl milenku.

Možná to ale není tak zlé. Možná je to jen vloupání. Nebo… jeho matka Sheila?

Ale můj instinkt mi říkal, že je to nevěra.

– Jsi si jistá? – Zeptala jsem se a cítila, jak se mi třese hlas.

– Jsem si jistá! Pojď sem!

Ani jsem nepřemýšlela. Popadla jsem klíče a vyběhla z bytu.

Když jsem dorazila k domu, třásly se mi ruce a srdce mi bušilo jako o závod. Otevřel jsem dveře a…

Nebyla to milenka.

Byla to Sheila.

Derekova matka stála uprostřed mé ložnice, obklopená hromadami mých věcí. Dveře skříně byly otevřené a ona s výrazem znechucení držela v rukou jednu z mých krajkových podprsenek.

– Co tady sakra děláš! – křičela jsem.

Sheila se ani nezachvěla.

– Ach, Liso. Jsi tak brzo,“ řekla a nedbale zamávala podprsenkou, jako by to bylo smetí. – ‚Uklízím si. Na vdanou ženu se to nehodí.

Byla jsem v šoku.

– Cože?

Ukázala na několik odpadkových pytlů plných mého oblečení – spodního prádla, šatů, dokonce i obyčejných triček.

– Liso, tyhle věci se nehodí k obrazu dobré manželky. Derek mě požádal, abych uklidila, zatímco budeš pryč.

Můj hněv vřel.

– Uklidit? Vyhazuješ moje věci! Kdo ti na to dal právo?!

Sheila zkřivila rty a zkřížila ruce.

– Upřímně, Liso, někdo to udělat musel. V domě je nepořádek a tvůj šatník… no, vysílá špatné signály. Derek si zaslouží něco lepšího.

Její slova byla jako facka do tváře.

Ano, Sheila byla vždycky ostrá – rýpance o mém vaření, drobné poznámky o pořádku v domě… ale tohle? To už je přes čáru.

– Kde je Derek? – Zeptala jsem se a zadržovala vztek.

– Ach, odjel služebně,“ řekla klidně. – Ví, že jsem tady. Oba si myslíme, že je to tak lepší.

„To je lepší.“

Derek to nechal být. A co víc, on to zorganizoval!

Když se konečně vrátil, pořád jsem stála v ložnici a třásla se vzteky.

– Lisa? – Derek vešel do pokoje. – Co tady děláš?

– Co tady dělám?! – Křičela jsem. – Mary mi zavolala, že mám v ložnici vetřelce! A ukázalo se, že to byla tvoje matka!

Derek vykulil oči.

– Uklidni se. Máma jen pomáhá.

– Pomáhá?!

– Ano,“ řekl s nepříjemným klidem. – Poslední dobou se ti moc nedaří… dům je špinavý, drobky v posteli…..

– To ty jíš v posteli, Dereku! A lednice je ulepená kvůli tvým sendvičům s burákovým máslem!

– Nesváděj to na mě!

– Říkal jsi, že tahle přestávka má posílit náš vztah, ne aby mě tvoje máma „napravovala“!

Derek si povzdechl.

– Přeháníš…

Hořce jsem se zasmála.

– Nechal jsi svou matku, aby vyhodila moje věci, a chceš, abych se nezlobila!

Jen pokrčil rameny.

Mlčky jsem se otočila, sbalila si kufr z toho, co Sheila nestihla vyhodit, a odešla.

Uplynuly tři dny. Už jsem si najal právníka.

Někdo řekne, že přeháním, ale tady nejde jen o vniknutí na cizí pozemek. Jde o to, že mě manžel nevnímá jako rovnocenného partnera.

Derek nechce manželku. Chce ženu v domácnosti.

To já rozhodně nejsem.

Teď bydlím u Penelopy a už si hledám byt. Tentokrát s oddělenou místností pro mou dílnu.

Vracím se ke svému bytu. Bez Dereka. Bez Sheily. Jen já.