Manžel je přistižen při nevěře a dělá, jako by se nic nestalo.

Isabel přijde brzy ráno domů a přistihne svého bohatého manžela Paula s milenkou Jane. Paul to ignoruje a směle si Jane přivede do jejich domu. Paul je mocný a nebezpečný. Isabel nemůže odejít, ale brzy ukáže svou sílu v boji proti němu.

Isabel vchází do domu obtěžkána taškami a dárky, aby Paula překvapila k narozeninám. Její nadšení opadne, když uslyší hlasy z jejich ložnice v patře a uvidí na podlaze ženské šaty.

Isabel vystoupala po schodech a srdce jí zběsile bušilo. Její svět se zhroutil, když nahlédla do pootevřených dveří ložnice a uviděla svého manžela, jak sdílí postel s jinou ženou…..

„Chceš to udělat znovu?“ – Paul se zeptal ženy, Jane. zeptal se Paul ženy, Jane, aniž by si Isabel všiml.

Když ji konečně spatřil, jak v šoku upustila tašky, byl klidný jako rybička.

„Ahoj Jane, tohle je moje žena Isabel,“ řekl klidně.

„Ahoj,“ odpověděla Jane, aniž by si uvědomila, že je v posteli ženatého muže.

„To je šílené!“ vykřikla Isabel. „Jak jsi mohl…“

„Klid,“ řekl Paul. „Proč ses vrátila tak brzy?“

„Má na sobě můj župan, Paule, a je v naší posteli!“ vykřikla Isabel a ukázala na Jane. „A tebe zajímá, proč jsem přišla dřív?“ ‚Ne,‘ odpověděla.

„Říkala jsi, že se vrátíš do sedmi. Ještě není ani půl šesté,“ řekl Paul a vyhnul se odpovědi. „Vezmi si věci a na pár hodin se ztratíš.“

„Jo, máš deset vteřin na to, abys zmizel, miláčku,“ dodala Jane a sebevědomě si šla lehnout.

Isabel byla zdrcená. Rozhodla se s Paulem nadobro rozejít a vzala si z pokoje pro hosty náhradní oblečení.

Když si dole v obývacím pokoji balila věci, vyrušil ji hlas.

„Proč si balíš?“ zeptal se Paul rozzlobeně.

„Já tě opouštím! Děti zůstanou se mnou!“ řekla Isabel. Tvář tohoto muže už nikdy v životě neuvidí!

„Opouštíš mě? A kam přesně jedeš?“ Paul se jí posmíval a připomněl jí, že nemá kam jít. Její matka byla mrtvá, Isabel s Paulem utekla z rodného města a neměla žádné přátele.

„A co Julie a John? Co se s nimi stane, až ti zablokuju karty?“ ‚Ne,‘ odpověděla. – Vyhrožoval Paulovi, využíval jejich děti. vyhrožoval Paulovi, využíval jejich děti proti ní.

„Máš milenku. Co bys mohl chtít po mně a mých dětech?“ vykřikla Isabel.

„Jsou to i moje děti. A nezapomeň, miláčku, že beze mě nejsi nic,“ řekl Paul krutě. Měl pravdu. Paul byl mocný muž, měl konexe a byl bohatý. A Isabel? Byla to prostá žena v domácnosti, která obětovala svůj život, kariéru a sny, aby mohla být nablízku svému muži a dětem.

„Odcházím, Paule, a to je konečná!“ – řekla a sebrala odvahu.

„Jestli chceš odejít, tak si posluž. Ale své děti už nikdy neuvidíš,“ pohrozil jí.

Když to uslyšela, ztuhla na místě. Pokud řekl, že už nikdy neuvidí své děti, pak by udělal všechno pro to, aby se to stalo. Díky bohu, že děti spaly u kamarádky a neviděly by to.

Isabel se rozhodla, že zůstane, ale nechtěla Julii a Johna pustit k vodě, a tak je druhý den poslala na letní tábor. Kvůli probíhajícím prázdninám trvali na tom, že pojedou na tábor. Věděla, že Paul nebyl doma celou noc; naposledy ho slyšela kolem půlnoci, když odjel s Jane.

Když Isabel připravovala snídani, Paul a Jane se vrátili a dělali, jako by se nic nestalo.

„Ahoj ženo,“ zacvrlikal Paul. „Miláčku, jak se máš?“

„Ahoj Isabel,“ odpověděla Jane arogantně.

„Zlato, kde máš vychování? Pozdrav našeho hosta,“ řekl Paul Isabel, která se na něj jen podívala.

„Předpokládám, že nemáš náladu na zdvořilosti. Tak prostři stůl pro tři, prosím,“ řekl Paul a jemně odvedl Jane k jídelnímu stolu.

Isabel se cítila dotčená, když viděla svého manžela s jinou ženou, ale nic neřekla. Ano, Paul byl podlý člověk, ale byl to muž, kterého kdysi milovala celým svým srdcem.

Během snídaně se Paul chlubil svými obchodními dohodami a konexemi a snažil se Isabel rozrušit, ale ta nereagovala. Pak navrhl něco šokujícího.

„Měli bychom z toho udělat pravidelnou záležitost. Jane by se k nám měla nastěhovat,“ prohlásil Paul.

„Cože?“ vykřikla Isabel.

„Konečně promluvil divák. Cože, je v tom nějaký problém?“ Paul se podíval na Isabel. „Myslel jsem si to,“ usmál se a ignoroval ji.

„Podle mě je to skvělý nápad! Pomůžeš mi přestěhovat věci, drahá?“ zeptala se Jane Paula.

„Jistě, proč ne?“

Isabel se cítila ještě víc zrazená. Ona i její děti si zasloužily něco lepšího!

Když Paul a Jane odešli z domu, Isabel zavolala rozvodovému právníkovi jménem Charles. Našla ho na internetu. Byla nervózní, ale vysvětlila mu, že potřebuje pomoc, aby děti před Paulem ochránila.

„Je mi líto, paní Yeatsová, ale váš případ nemohu vzít. Váš manžel je příliš mocný a nebezpečný. Všichni ho znají,“ vysvětlil jí Charles.

„Prosím, prosím vás,“ rozplakala se.

„Dobře. Najděte proti němu něco a zavolejte mi zpátky. Musím jít,“ poradil jí Charles a zavěsil.

Jak to mám teď udělat, pomyslela si. Když se toho večera Jane se zavazadly nastěhovala do domu, cítila se Isabel ještě ztracenější. Opravdu by uvízla v nešťastném manželství, kde by musela snášet manželovu milenku? Isabel tu noc nemohla usnout a přemýšlela, jak ochránit své děti i sebe před Paulem.

Druhý den ráno vařila v kuchyni kávu, když do pokoje vstoupila Jane.