Maminka prodá starý kočárek, aby uživila své čtyři děti, a druhý den ho najde na zápraží se vzkazem uvnitř.

Anna Sargentová seděla na podlaze v kuchyni a po tváři se jí kutálely slzy.

Bylo po půlnoci a to byla jediná chvíle, kdy si dovolila být zranitelná, protože věděla, že její tři děti nahoře tvrdě spí.

Dítě, které v ní rostlo, se jemně pohnulo a ona si položila ruku na břicho. „Je mi to líto,“ zašeptala a pocítila vlnu viny. „Snažím se, jak nejlépe umím, ale nestačí to…“

Před dvěma měsíci byla Anna šťastnou manželkou a matkou, která se těšila na příchod svého čtvrtého dítěte.

O své budoucnosti a manželově lásce nepochybovala. Ale tento pocit bezpečí byl narušen.

Jednoho večera přišel její manžel Derek domů a náhle oznámil, že odchází. „Proč?“ – Anna se zmateně zeptala. „Myslela jsem, že jsme šťastní.“
„Ty jsi byl šťastný!“ – Derek vyhrkl. „Jediné, co jsi dělala, bylo, že jsi měla děti a dováděla s nimi.
A teď máme další dítě na cestě a já jsem skončila!“

Anna mu připomněla, že vždycky chtěl děti, že se těšil z každého těhotenství.

Derekova odpověď však byla chladná: „Myslel jsi jen na děti. Byla jsem pro tebe jen zdrojem peněz! Teď je s tím konec.“
Tři měsíce poté, co Anna radostně oznámila své těhotenství, Derek odešel.

Po jeho odchodu musela Anna najít způsob, jak zajistit rodinu, a vzala si práci na částečný úvazek v obchodě s potravinami.

Přestože jí majitel nabídl práci na plný úvazek, Anna si nemohla dovolit platit péči o děti a její plat sotva stačil i s přídavky na děti, které jí Derek neochotně posílal.

Anna hledala způsob, jak vyjít s penězi, a tak začala prodávat své šperky.

Rozloučila se se starožitným porcelánem, který zdědila po babičce, aby mohla zaplatit komunální služby, a později prodala dětský stříbrný hřeben a sadu zrcadel, aby mohla nakoupit potraviny. Postupně, jak jí rostlo břicho, prodala všechny cenné předměty, aby zajistila bezpečí a výživu svých dětí.

Jednoho dne, když už neměla téměř nic cenného, si Anna všimla starého kočárku, který vytáhla ze sklepa.

Byl to stejný kočárek, ve kterém se sama vozila jako dítě a který používaly její děti.

Přestože byl již několik desítek let starý, byl ve výborném stavu. Anna přejela prsty po jemných růžích namalovaných na bocích a uvědomila si, že peníze potřebuje víc než tento kočárek pro své novorozeně.

Na bleším trhu jí jeden prodavač nabídl 50 dolarů za kočárek. Nebyla to velká částka, ale Anna souhlasila v naději, že jí peníze pomohou pokrýt některé dluhy. Odešla a myslela si, že svůj kočárek už nikdy neuvidí. Ale o dva dny později byla Anna překvapená, když kočárek uviděla zpět na svém prahu s obálkou uvnitř. Na dopise stálo: „Prosím, zavolejte mi,“ a následovalo telefonní číslo. Když Anna zavolala, zvedla to žena jménem Grace Robbsová. K Annině překvapení se ukázalo, že Grace je Derekova bývalá přítelkyně.

Grace jí přes slzy vysvětlila, že nedávno zjistila, že je těhotná, a o Anně a její rodině nevěděla.

Přestože Grace nevěděla, že je Derek ženatý, rozhodla se ho překvapit a na bleším trhu koupila kočárek, který si postavila do obývacího pokoje s nápisem „Ahoj tati!“. Místo radosti však Derek vybuchl vzteky a požadoval, aby kočárek vrátila a přinesla ho Anně.

„Řekl mi, abych ho vrátila a přišla za tebou,“ řekla šokovaná Grace. „Říkal, že už nechce žádné další děti.“ Anna se na něj podívala.

Anna, ačkoli se jí to dotklo, Grace utěšovala. Mladá žena byla sama, bez rodiny a domova.

Ve chvíli solidarity se Anna nabídla: „Nastěhuj se k nám,“ řekla. „Potřebuji pomoc s dětmi a musím pracovat na plný úvazek. Možná bychom si mohly navzájem pomáhat.“

Grace, která pracovala na dálku, s radostí souhlasila, že se bude starat o děti, zatímco Anna bude pracovat.

Obě ženy tak uzavřely nečekané partnerství. Anně se podařilo získat práci na plný úvazek jako vedoucí obchodu a Grace našla místo, kde mohla být se svým dítětem šťastná.

Společně vychovávaly své děti a vytvořily rodinu plnou lásky a vzájemné podpory.

Když se Anně narodilo dítě, Grace jí byla oporou, a když o několik měsíců později přišla řada na Grace, Anna jí to oplatila.

Mezitím Derek prošel několika neúspěšnými vztahy. Nakonec se k Anně vrátil a požádal ji o rozhovor. „Chybíš mi,“ řekl a očekával soucit.

Anna, nyní silnější a šťastnější, se na něj jen podívala a odpověděla: „Promiň, ale nemám zájem.“ „Ahoj,“ odpověděl Derek. A s tím před ním navždy zavřela dveře.