Po letech mě moje láska ze střední školy pozvala na rande do restaurace, ale když přišel čas zaplatit účet, ztratila jsem řeč.

Setkání s Jasonem, mou láskou ze střední školy, v luxusní restauraci bylo jako scéna z romantického filmu. Ale večer nabral temný směr, když jeho okouzlující fasáda praskla a odhalila šokující tajemství, které na mě dopadlo jako tuna cihel. Zmizel chlapec, kterého jsem zbožňovala, a místo něj se objevil muž, kterého jsem sotva poznávala.

Ahoj všichni, jsem Emma, pětatřicetiletá žena s příběhem, který se táhne od dob mé střední školy. Tehdy jsem byla tichá, knihomolská dívka, která trávila víc času v knihovně než na večírcích. Byla jsem zamilovaná do Jasona, zlatého chlapce školy. Jason byl hezký, oblíbený a zdálo se, že má všechno.

„Emmo, no tak, měla by ses s ním aspoň pokusit promluvit,“ postrkovala mě moje nejlepší kamarádka Sarah, kdykoli šel Jason kolem.

Zuřivě jsem se červenala a schovávala se za tlustými skly brýlí. „Sarah, víš, že se mi nemůže rovnat. Já jsem prostě… já.“

„Jsi úžasná, Emmo. Byl by šťastný, kdyby tě poznal,“ trvala na svém, ale já jen zavrtěla hlavou.

Jason, obklopený svými přáteli, ani jednou nevrhl pohled mým směrem. Vždycky byl středem pozornosti jako hvězda fotbalového týmu. Pozorovala jsem ho zpovzdálí a byla si jistá, že ani neví, že existuju.

Se svými brýlemi a rovnátky jsem nečekala, že si mě všimne. A on si mě nikdy nevšiml. Naše světy byly daleko od sebe.

Po letech se ze mě stala úspěšná a nádherná žena. Vyměnila jsem brýle za kontaktní čočky, rovnátka za dokonalý úsměv a svůj šprťácký šatník za vytříbený styl. Vybudovala jsem si prosperující kariéru v marketingu a žila svůj nejlepší život.

Jednoho večera, když jsem si v obchodě vybírala avokádo, jsem uslyšela známý hlas.

„Emmo? Jsi to ty?“

Otočila jsem se a uviděla Jasona, který vypadal o něco starší, ale stále byl nepopiratelně pohledný. Nechápavě se na mě podíval. „Páni, vypadáš úžasně,“ řekl s vytřeštěnýma očima.

„Jasone? Ahoj, už je to nějaká doba,“ odpověděla jsem a cítila, jak se mi rozbušilo srdce.

Vřele se usmál. „Ano, opravdu je to tak. Jak se máš?“

Chvíli jsme si povídali a vzpomínali na naše životy. Vyprávěla jsem mu o své kariéře a o tom, jak jsem se nedávno přestěhovala do této oblasti.

„Takže teď děláš v marketingu? To je působivé,“ řekl Jason a přikývl.

„A co ty?“ zeptala jsem se, zvědavá na jeho život po střední škole.

„Moje práce je zajímavá, ale ne tak okouzlující jako marketing,“ usmál se a úspěšně se vyhnul mé otázce. Proč to udělal? Stále jsem přemýšlela nad jeho odpovědí, když mě přerušil nečekaným návrhem.

„Hele, nechtěla bys někdy zajít na večeři? Víš, dohnat to?“

Bez váhání jsem souhlasila. Byl to Jason! A zval mě na rande! Samozřejmě jsem souhlasila.

O několik dní později jsme se sešli v luxusní restauraci v centru města. Jeho volba na mě udělala dojem: bylo to místo známé svou elegancí a vynikající kuchyní. Jason začal vzpomínat na naše středoškolská léta, když jsme usedli ke stolu a objednali si.

„Pamatuješ, jak jsme vyhráli fotbalové mistrovství? To byly časy,“ řekl a zasmál se. „S klukama z týmu jsem pořád v kontaktu. Máme takovou malou tradici, že se každý měsíc scházíme.“

Zdvořile jsem poslouchal, ale nemohl jsem se ubránit pocitu jisté odtažitosti. Od střední školy jsem se už vzdálil, ale zdálo se mi, že Jason stále žije minulostí.

„To zní hezky,“ řekla jsem a přinutila se k úsměvu. „Chodila jsi někdy s někým jiným ze střední školy?“

„Ani ne,“ pokrčil rameny. „Jen s klukama. A co ty? Nějaké vzpomínky na střední školu, kterých si vážíš?“

„No,“ začala jsem a nevěděla, o co se podělit, “většinu času jsem trávila v knihovně. Tam se moc vzrušujících příběhů neděje.“

Zasmál se. „Vzpomínám si, že jsi byla pořád zahrabaná v knihách. Zvláštní, jak se věci mění, že?“

Přinesli nám jídlo a my si dál povídali. Jasonovy historky se začaly opakovat a já jsem začala být roztržitá. Když byl čas na dezert, omluvila jsem se na záchod.

Když jsem se vrátila, všimla jsem si, že si Jason pohrává s něčím na mém talíři. Než jsem se stačila zeptat, co dělá, vzhlédl a rošťácky se usmál.

„Podívej se sem,“ zašeptal a položil mi na talíř vlas. „Ukážu ti jeden trik.“

Oči se mi rozšířily šokem, ale než jsem stačila zaprotestovat, Jason zavolal servírku.

„Promiňte, v jídle mého kamaráda je vlas,“ řekl hlasem dost hlasitým na to, aby mi zamotal hlavu. „To je nepřípustné!“

Servírka vypadala rozrušeně a vydatně se omlouvala. Nabídla se, že jídlo odnese a přinese nám nové. Jason však trval na tom, že bychom za jídlo neměli platit kvůli nepříjemnostem.

Po chvíli dohadování přišel manažer a souhlasil, že nám náklady na jídlo uhradí, a dokonce nám dal zdarma dezert.

Když jsme opouštěli restauraci, Jason se usmíval od ucha k uchu. „Vidíš, takhle by se to mělo dělat na takových místech. Nikdy nemusíte platit za špatný zážitek.“

Přinutila jsem se k úsměvu, stále ještě omráčená tím, co se právě stalo. „Nemůžu uvěřit, že jsi to udělal.“

Jason pokrčil rameny. „Víš, být promotérem není moc dobře placené, takže musím hledat způsoby, jak se uživit a najíst se na místech, jako je tohle. Tenhle trik nikdy nezklame.“

Promotér? Přesně to dělal Jason o prázdninách na střední škole. Nemohla jsem uvěřit, že pořád pracuje ve stejné práci. „Pořád děláš promotéra?“ zeptala jsem se a snažila se udržet klidný hlas.

„Jo, není to moc okouzlující, ale platí to účty,“ řekl a ignoroval mé rostoucí rozladění.

„Neboj se,“ dodal, když vycítil mé obavy. „Příště to bude ještě lepší. Ale budeš to muset zaplatit, protože jsem se dnes o všechno postaral já.“

Znovu jsem se zasmála a přikývla. „Samozřejmě, Jasone. Díky za dnešní večer.“

Když jsme se loučili, slíbila jsem mu, že mu brzy zavolám, i když jsem věděla, že to nikdy neudělám. Pohodový, oblíbený kluk, kterého jsem kdysi zbožňovala, stále trčel v dobách své středoškolské slávy a uchyloval se k laciným trikům, aby přežil. Cestou domů jsem se nemohla přestat smát absurditě toho všeho.

Jakmile jsem vytáhla telefon, zablokovala jsem si jeho číslo a zavrtěla hlavou, žasnouc nad tím, jak moc se lidé mohou změnit a přitom zůstat stejní.

Druhý den ráno jsem se probudila odpočatá a plná energie. Měla jsem před sebou náročný den, ale nemohla jsem uniknout událostem předchozí noci. S potěšením jsem si uvědomila, jak daleko jsem došla a jak moc jsem od střední školy vyrostla.

V kanceláři jsem se nemohla dočkat, až o rande řeknu své blízké kamarádce a kolegyni Mie.

Jakmile jsem vešla dovnitř, okamžitě poznala, že se něco děje. „Vyklop to, Emmo. Jaké bylo to velké rande?“

Vyprskla jsem smíchy. „Mio, tomu nebudeš věřit. Jason mi vlastně strčil vlasy do jídla a udělal mi scénu, aby nemusel platit za večeři.“ ‚Aha,‘ odpověděla jsem.

Miiny oči se nechápavě rozšířily. „Co udělal? To myslíš vážně?“

Přikývl jsem a stále se smál. „Bylo to jako sledovat špatný film. Nemůžu uvěřit, že jsem do něj byla kdysi tak zamilovaná.“

Mia zavrtěla hlavou a smála se spolu se mnou. „No, aspoň jsi dostala jídlo zdarma. A dobrou historku k vyprávění.“

Usmála jsem se a uvědomila si, jaká je to pravda. „Jo, a cennou lekci. Někdy se ukáže, že lidé, které jsme v mládí zbožňovali, nejsou takoví, jak jsme si představovali.“

Mia se opřela na židli a dál se chichotala. „Vyhnula ses kulce. Dovedeš si představit, že bys chodila s někým, kdo si myslí, že takové kousky jsou přijatelné?“

Zavrtěla jsem hlavou a cítila se jistější ve své volbě. „Ne, nedokážu. Jsem jen vděčná za tuhle zkušenost. Ukázalo mi to, jak moc jsem vyrostla a jak daleko jsem se od střední školy dostala.“

Zbytek dne utekl jako voda, když jsem se ponořila do své práce, ale nemohla jsem si pomoct a přemýšlela jsem o tom, jak moc se toho změnilo. Já, který jsem byl na střední škole, bych nikdy nevěřil, že skončím tam, kde jsem teď, a díky tomu, že Jason uvízl v minulosti, jsem si své cesty vážil ještě víc.

Později toho večera, když jsem odpočívala na gauči se sklenkou vína, jsem pocítila pocit uzavření. Zamilovanost do Jasona byla důležitou součástí mých středoškolských let, ale už nade mnou neměla žádnou moc.

Mohla jsem čelit přítomnosti a budoucnosti s důvěrou v to, kým jsem se stala. Usmála jsem se sama pro sebe a byla připravená pokračovat v psaní svého příběhu, kapitolu po kapitole.

Stále toužíte po dobrém čtení? Máme pro vás další lahůdku: Když se Jen na seznamce seznámí s tyranem ze střední školy, znovu prožije trauma z dětství. Přesto na rande jde: aby se pomstila za to, jak s ní bylo zacházeno. Rande se však ukáže jako neúspěšné a Jen nedostane to, co chtěla, a tak si naplánuje druhou schůzku…