Lékař vychovává trojčata poté, co jejich matka zemře při porodu a po pěti letech se objeví jejich biologický otec.

Venedek třesoucíma se rukama držel sestru za ruku, když ji vezli na porodní sál.

– Leilo, zhluboka se nadechni! Bude to v pořádku! – zašeptal a snažil se zadržet slzy.

Tvář měla pokrytou potem a bolestně se zkřivila, když k němu vzhlédla.

– Jsi ten nejlepší bratr, kterého mi mohlo nebe poslat, Venedku…“ vydechla, než se před ní zavřely dveře.

Venedek bezmocně stál, když ho odváděli z místnosti. Sestra byla teprve ve 36. týdnu těhotenství a lékaři rozhodli, že potřebuje císařský řez. Ale jakmile se narodilo první dítě, Leilin stav se dramaticky zhoršil…..

– Leylo, zůstaň se mnou! Podívej se na mě, slyšíš mě? – Křičel Venedek, ale dveře se před ním zavřely.

Chvílemi se zdálo, že uběhly minuty, než vyšel jeden z lékařů a podíval se na něj.

– ‚Doktore… jak je jí? – Zeptal se Venedek s nadějí.

Doktor smutně sklonil hlavu.

– ‚Je mi to líto… dělali jsme, co jsme mohli, ale krvácení jsme zastavit nedokázali. Děti žijí, jsou teď na jednotce intenzivní péče.

Venedek se při tom, co slyšel, zhroutil na podlahu. Jeho sestra tak dlouho čekala, až bude moci držet své děti v náručí. Jak se to mohlo stát?

Zatímco se snažil pochopit tu tragédii, ozval se na chodbě známý, nenávistný hlas.

– Kde k čertu je? Myslel sis, že bude mít děti, to jsi mi neřekl!

Venedek prudce zvedl hlavu, přemohl ho vztek.

Stál před ním Leilin bývalý přítel Benze, rozčilený a náročný.

– Kde je tvoje sestra? – křičel.

Venedek ho chytil za límec a zamžoural na zeď.

– Teď si říkáš, co s ní je? Kde jsi byl, když kvůli tobě skončila na ulici? Kde jsi byl, když před několika hodinami bojovala o život? – zasyčel. – Je mrtvá, Benze! Zemřela a ty jsi tam pro ni ani nebyl!

Benze na něj ohromeně zíral a pak zavrtěl hlavou.

– Kde jsou moje děti? Chci je vidět!

Venedek zatnul zuby a křikl na něj.

– Neopovažuj se jim tak říkat! Vypadni odsud! Neuvidíš je!

– Odcházím… ale vrátím se! Nemůžeš mi držet děti od těla! – vykřikl Benze, než zmizel na nemocniční chodbě.

Venedek věděl, že nemůže dovolit, aby člověk jako Benze vychovával děti jeho sestry. Proto bojoval o opatrovnictví u soudu.

Při slyšení byl Benze požádán, aby předstíral pláč.

– To jsou moje děti! Jak bych bez nich mohl žít? – vzlykal před soudcem.

Soudce mu však kladl tvrdé otázky.

– Podporoval jste Leilu finančně během jejího těhotenství? Vzal jste si ji?

Benze sklopil oči.

– Ne… Nemohl jsem si to dovolit…..

Venedekův právník však vytáhl svůj trumf: textové zprávy a hlasové zprávy dokazovaly, že Benze je alkoholik a Leila si ho vezme, jen když půjde na odvykačku.

Soud nakonec rozhodl ve Venedekův prospěch.

Mohl trojčata adoptovat.

Uplynulo pět let.

Jednoho dne, když Venedek odváděl děti ze školky, uviděl před svým domem známou postavu.

Byl to Benze.

– Kluci, pojďte dovnitř! Hned tam budu. – Venedek se usmál a zaujal bojovou pózu.

– Zase ty?! Co tady děláš? – křičel.

Benze se na něj sebevědomě podíval.

– Přišel jsem si vyzvednout své děti. Mám stabilní práci, jsem připraven na otcovství!

Venedek se hořce zasmál.

– Opravdu? To ti před domem pořád stojí to luxusní auto, které sis právě koupil? Myslíš, že by to soudce považoval za zodpovědné rodičovství!

Ale Bente se nevzdávala.

O několik měsíců později dostal Venedeck předvolání k soudu.

Na soudním jednání vytáhl Benteho právník překvapivé informace.

– Doktore Venedecku… je pravda, že vám byl diagnostikován nádor na mozku? – zeptal se náhle.

V soudní síni se rozhostilo ticho.

Venedek sklonil hlavu.

– „Ano… je to pravda.

Soudce si povzdechl.

– ‚Je mi to velmi líto, doktore Venedeku. Soud se domnívá, že nejlepším zájmem dětí je být se svým biologickým otcem. Máte dva týdny na to, abyste je připravil na přemístění.

Venedek cítil, jak mu přestává bít srdce.

Když balil dětem věci, chlapci ho se slzami v očích pevně objali.

– Prosím, neopouštěj nás, strýčku! – plakali.

Venedek je se slzami v očích objal.

– Chlapci… jestli mě máte rádi, víte, že bych vám nikdy nechtěl ublížit. Chci, abyste byli šťastní, a teď se o vás postará váš otec.

Chlapci se s ním srdceryvně rozloučili.

Ale Ben

– Mýlil jsem se, Venedku. Neměl jsem se hádat, měl jsem jednat.

A v tu chvíli došlo k nečekanému zvratu:

Benze pomohl vrátit věci dětí do domu…..

A ano, nekonečná válka skončila pro všechny novým začátkem.