Když jsem se vrátila domů s novorozenými dvojčaty, našla jsem vyměněné zámky, vyházené věci a vzkaz pro mě.

Po narození mých dvojčat jsem doufala, že můj manžel Derek nás konečně postaví na první místo a nenechá mezi nás vstoupit svou panovačnou matku Lorraine. Ale opět mě zklamal a tentokrát jsem si uvědomila, že to byl zlomový bod.

Přivézt si děti po náročném porodu domů měl být šťastný okamžik. Představovala jsem si, jak nás Derek vyzvedává z nemocnice a vítá nás jako rodinu. Místo toho mi na poslední chvíli zavolal, že nemůže přijet, protože Lorraine začala mít bolesti na hrudi a on ji musí odvézt do nemocnice.

Byla jsem rozrušená, ale snažila jsem se soustředit na své dcery, Ellu a Sophii. Zavolala jsem si taxi, posadila holky do autosedaček a připravila se jet domů bez něj.

Když taxík zastavil u našeho domu, nemohla jsem uvěřit tomu, co jsem viděla. Moje věci byly rozházené po celém dvoře – kufry, dětské věci, dokonce i matrace do postýlky. Ze vzkazu přilepeného na jednom z kufrů mě rozbolelo srdce.

„Jděte pryč se svými malými darmožrouty! Vím o tom všechno.“ Vzkaz byl podepsaný Derekem.

Zkoušela jsem mu znovu a znovu volat, ale měl vypnutý telefon. Srdce se mi trhalo, když jsem tam stála, držela v náručí své novorozené děti a přemýšlela, jak mi to mohl udělat muž, kterého jsem milovala.

Neměla jsem jinou možnost, a tak jsem zavolala mámě. Rychle přijela, naštvaná a zmatená, a vzala nás k sobě domů. Tu noc jsem skoro nespala, přemohla mě bolest, vztek a nezodpovězené otázky.

Druhý den jsem se vrátila do domu. Všechny mé věci byly pryč, ale nejvíc mě šokovalo, že Lorraine seděla u jídelního stolu a tiše popíjela čaj, jako by se nic nestalo.

Zaklepal jsem na dveře a dožadoval se vysvětlení. Otevřela je jen natolik, aby se ušklíbla a pochlubila se. Přiznala se, že to celé naplánovala: předstírala, že je nemocná, aby se zbavila Dereka, zamkla mě a napsala ošklivý vzkaz.

Když jsem se zeptala, proč to udělala, její odpověď mě ohromila. „Protože jsi mu dala dvě zbytečné holky. Tahle rodina potřebuje kluky,“ řekla.

Její vyrovnanost byla nesnesitelná. Zdálo se, že je hrdá na to, co udělala, a byla si jistá, že Derek bude stát na její straně, jako vždycky. Rozzuřená jsem se vydala přímo do nemocnice, abych se mu postavila.

Když jsem Dereka našla, vypadal unaveně a zmateně. „Kde jsi byl? Chtěl jsem ti zavolat, ale ztratil jsem telefon,“ řekl.

„Tvůj telefon ti vzala matka,“ opáčila jsem. „Předstírala, že je nemocná, a zamkla mě v domě.“

Šok v jeho tváři rychle vystřídal vztek. Jeli jsme spolu domů, a když jsme dorazili k domu, Lorrainina samolibá nálada zmizela, jakmile se Derek začal dožadovat odpovědí.

„Lhal jsi mi, vyhodil jsi mou ženu a děti a zavřel je v jejich vlastním domě?“ křičel Derek. Lorraine se snažila bránit, ale on ji neposlouchal. „Co je to za matku, která tohle dělá? Je mi jedno, jestli jsou moje děti holky nebo kluci. Jsou to moje dcery a já je miluju. Jestli je nedokážeš přijmout, nepatříš do našeho života.“ Lorinna se na něj podívala.

Lorraine poprvé ztratila řeč. Ještě téže noci si sbalila věci a odešla. Derek se jí opakovaně omlouval a sliboval, že vše napraví. Vyměnil zámky, přerušil styky s matkou, a dokonce nahlásil zdravotní sestru, kterou podplatila.