Když jsem pracovala jako servírka na svatbě, zamrazilo mě, když jsem viděla svého vlastního manžela jako ženicha.

Při práci na svatbě jsem najednou uviděla ženicha – byl to můj manžel David. Když jsem ho viděla s jinou ženou a předstírala, že je někdo jiný, zhroutil se mi svět. V tu chvíli se všechno, co jsem si myslela o svém životě, obrátilo vzhůru nohama.

Ach, svatby… Vždycky ve mně probouzely vzpomínky a vracely mě do dne, kdy jsme si s Davidem dali slib. Naše svatba nebyla okázalá ani honosná – vůbec ne.

Byli jsme jen dva milenci, kterým nezáleželo na honosné výzdobě ani na velké oslavě. I po sedmi letech manželství mě tyto vzpomínky stále rozesmívají.

Když jsem pracovala jako servírka v cateringové společnosti, byla jsem neustále na svatbách. Pokaždé, když jsem vešla do krásně vyzdobené síně a ucítila ve vzduchu vůni čerstvých květin, mimovolně jsem si vzpomněla na náš skromný obřad. Kdybych jen tušila, jak křehké věci mohou být…..

Toho dne jsme jako každý jiný den dorazili brzy, abychom vše připravili, než dorazí hosté a novomanželé.

O hodinu později začali přicházet hosté a jejich vzrušené štěbetání naplnilo sál, když čekali, až se nevěsta a ženich vrátí z focení. Byla jsem zrovna v koupelně, když přiběhla moje kolegyně Stacey, v obličeji bledá vzrušením.

– „Laurie, poslouchej,“ řekla roztřeseným hlasem, „musíš jít domů.

– Jít domů? Proč bych to měla dělat? – Zeptala jsem se. – Snažíš se převzít mou směnu? Promiň, ale já taky potřebuju peníze.

Stacey zavrtěla hlavou a vypadala nervózněji, než jsem ji kdy viděla.

– Ne, Laurie, ty tomu nerozumíš. Opravdu si nemyslím, že bys tu měla být.

– O čem to mluvíš? Proč se chováš tak divně? – Zeptala jsem se. – Stacey, vážně, co se děje?

Kousla se do rtu a podívala se směrem k hale.

– To, co uvidíš, se ti nebude líbit.

Zamířila jsem zpátky do haly a hlavou se mi honily úzkostné myšlenky na Staceyina slova. Srdce se mi téměř zastavilo, když jsem uviděla nevěstu a ženicha.

Stacey měla pravdu – neměla jsem chodit.

Tam, před zraky všech hostů, stál David… můj David. Muž, se kterým jsem žila sedm let, byl teď s jinou ženou.

Vyrazilo mi to dech. Měla jsem pocit, že se mi pod nohama propadla zem. Nedokázala jsem pochopit, co se děje. Otočila jsem se a vyběhla ven, po tváři mi tekly slzy. Byla to noční můra, ze které jsem se nemohla probudit.

Zhroutila jsem se ke zdi a snažila se popadnout dech. Přes slzy jsem se podívala na ceduli se jmény ženicha a nevěsty: „Vítejte na svatbě Kiry a Richarda.“ „Vítejte na svatbě,“ odpověděla jsem. Richard?! Lháři!

Stacey vyběhla ven za mnou. Snažila se mi něco říct, utěšit mě, ale nic jsem neslyšela. Jediné, na co jsem myslela, byla jeho zrada. Setřela jsem si slzy a cítila, jak ve mně narůstá vztek. Nehodlala jsem to nechat být. Ne, zničila bych tuhle svatbu a odhalila ho.

Vrátila jsem se do sálu právě ve chvíli, kdy novomanželé pronesli první přípitek. Srdce se mi rozbušilo, ale věděla jsem, že to musím udělat.

Zamířil jsem přímo k Davidovi a vytrhl mu mikrofon z rukou. Podíval se na mě šokovaně a naštvaně, ale mně to bylo jedno. Zasloužil si to, co se mělo stát.

– Musím něco oznámit! – Řekla jsem nahlas do mikrofonu a můj hlas se rozléhal po místnosti.

Všichni ztuhli a místnost se naplnila tichem.

Žena stojící vedle něj se k němu přitiskla jako k záchrannému kruhu. Dívala se na mě široce rozevřenýma očima a zjevně nechápala, co se děje.

– David, nebo jak ho znáte, Richard, vás všechny napálil! – Začala jsem a můj vztek rostl. – Už je ženatý! Se mnou!

Davem otřáslo hlasité zalapání po dechu a já viděla, jak se tváře hostů mění z překvapení v šok.

– Cože?“ zašeptala nevěsta a hlas se jí třásl. Otočila se k Davidovi a oči se jí naplnily slzami. – Richarde, co se to děje? Kdo je ta žena?

David zavrtěl hlavou a předstíral zmatek.

– Já… já nevím, zamumlal. – Tuhle ženu vidím poprvé.

– Sedm let manželství a ty mě neznáš?! – Vykřikla jsem a cítila, jak ve mně vře vztek.

– Cože? Jakých sedm let manželství? – Dál se přetvařoval.

Vytáhla jsem telefon a ukázala mu fotku z naší svatby. V místnosti se rozhostilo hrobové ticho.

Kiera přistoupila blíž a oči se jí rozšířily, když fotku uviděla.

– Richard…? – zašeptala. – Jak jsi mohl!!!

Ale ženich začal znovu lhát.

– Nevím, kdo je ta žena! – pokračoval.

Zasmála jsem se.

– Možná jsi s ní jen kvůli penězům?

– Drž hubu!“ křikl David.

Kira zavrtěla hlavou, tekly jí slzy.

– Ne, Richarde. Nemůžu být s tebou.

Rozběhla se pryč. David spěchal za ní.

Vyběhl jsem za ním a uviděl ho, jak sedí na obrubníku a pláče.

– Samozřejmě, že hraješ drama,“ řekla jsem a zkřížila ruce.

– Všechno jsi zničila! – vyhrkl.

– Vzala sis někoho jiného, zatímco jsi byla vdaná za mě!

– Já nejsem tvůj manžel!

Vytočila jsem Davidovo číslo.

– Ano, miláčku? – Ozval se jeho hlas.

Ztuhla jsem. Muž přede mnou vypadal stejně, ale nebyl to on.

O půl hodiny později dorazil můj skutečný manžel. Dívali se na sebe jako odraz v zrcadle.

Ukázalo se, že David a Richard jsou dvojčata, která byla v dětství rozdělena. Nikdy o sobě nevěděli.

Později jsme Kiru přesvědčili, aby se vrátila. Když uviděla dva identické muže, rozplakala se a objala Richarda.

– ‚Promiň, že jsem o tobě pochybovala,‘ řekla jsem Davidovi.

– To je v pořádku, na tvém místě bych udělal totéž,‘ odpověděl.

Můj manžel našel bratra a já našla přítele, kterého jsem si nedokázala představit mimo svůj život.