Jeli jsme s mladší sestrou výtahem, když ji neznámý pes nečekaně popadl tlapami a začal štěkat — byli jsme v šoku a důvod byl děsivý. 😱😱

Od té doby uplynulo téměř pět let.

Teď už jsem studentka vysoké školy, ale ten den mám stále před očima.

A teprve teď jsem našla sílu, abych vyprávěla, co se tehdy stalo.

Byl to úplně obyčejný všední den.

Po škole jsme se sestrou jako vždy šly domů společně.

Bydlíme v nejvyšším patře výškové budovy, proto jsme jely výtahem.

Zatímco jsme čekaly, povídaly jsme si, smály se, sdílely novinky – všechno bylo jako obvykle.

Po několika vteřinách se k nám připojil muž kolem třiceti pěti let s velkým světlým psem.

S sestrou milujeme zvířata, a když jsme uviděly labradora, dokonce jsme se zaradovaly.

Sestra se už natáhla, aby ho pohladila, ale najednou se situace prudce změnila.

Pes ztuhnul a upřeně se na ni zadíval.

Pak se přiblížil, postavil se na zadní tlapy a položil své těžké tlapy na její hruď.

Sestra vykřikla, byla na pokraji slz, a já jsem byla v šoku a nemohla se pohnout.

Oběma nám připadalo, že ji teď kousne.

Labrador začal hlasitě a znepokojivě štěkat.

Muž okamžitě napnul vodítko, uklidňoval psa a opakoval:

„Nebojte se, není agresivní.“

Ale já, dusící se slzami, vyhrkla jsem:

„Jestli je hodný, proč se vrhl na mou sestru?!

Celá se třese! Všem to řeknu rodičům!“

Muž najednou zvážněl.

Jeho pohled se změnil.

A tichým hlasem řekl něco, co jsme nečekali:

„Můj pes není jen mazlíček.

Je vycvičený k vyhledávání lidí s rakovinou.

Když ucítí nádor, dá signál – skáče, štěká… Pracujeme spolu v klinice.

Myslím, že byste to měli říct rodičům a určitě se nechat vyšetřit.

Dál už si nic nepamatuji.

Rodiče tomu zpočátku nevěřili, ale nakonec sestru vzali k lékařům.

Diagnóza se potvrdila.

Začal dlouhý a těžký boj.

Nemocnice, testy, léčba – to vše se stalo součástí našeho života.

Doufali jsme, věřili jsme, snažili jsme se vydržet.

Ale zázraky se nestávají vždy.

Někdy i ty nejvřelejší naděje zhasnou příliš brzy.

Teď žiju dál, studuju, ale pokaždé, když vejdu do výtahu nebo uvidím psa, cítím, jak se mi svírá srdce.

Jedno vím jistě: ten případ nám dal drahocenný čas.

Čas říct, jak moc ji milujeme.

Čas být spolu.

Kdyby nebylo toho labradora…

Možná bychom to nikdy nezjistili.