JELA JSEM NA DOVOLENOU S MUŽEM SVÝCH SNŮ – VŠECHNO BYLO PERFEKTNÍ, DOKUD SE MŮJ BÝVALÝ NEVLOUPAL DO NAŠEHO POKOJE.

Myslela jsem si, že to bude snadné: předstírat, že jsem šťastná, aby Ilja viděl, že se mi daří skvěle, a všechno půjde samo. Chtěla jsem, aby žárlil, aby si uvědomil, koho ztratil, a možná se připlazil zpátky. Ale věci se nevyvíjely tak, jak jsem očekávala, a to mě donutilo přemýšlet o všem – i o sobě.

Stála jsem na přeplněném letišti, nervózně kontrolovala telefon a přemýšlela, jestli se Danila – právě ten cizí člověk, kterého jsem do tohohle šíleného plánu zatáhla – objeví. Ten nápad mě napadl jedné osamělé, emocionálně těžké noci v baru při rozhovoru s mužem, kterého jsem sotva znala.

Trápila jsem se kvůli rozchodu s Iljou, a tak jsem si Danilovi vylila srdce a on se mi na oplátku přiznal, že nemá peníze na cestu. Nějak se z toho zrodil dokonalý pakt: já dostala dokonalého „přítele“ na pomstu a on dovolenou zdarma. Vypadalo to jako výhra pro všechny.

Najednou mě z myšlenek vytrhl hlas.

– Ahoj.

Vzhlédla jsem a uviděla Danilu, jak ke mně kráčí s úsměvem, jako by to byl obyčejný den. Vypadal tak klidně, uvolněně a upřímně řečeno, znervózňovalo mě to ještě víc.

– Přišel jsi,“ řekla jsem a snažila se znít sebejistě, ale hlas se mi přesto mírně třásl.

– Takže si pořád myslíš, že je to dobrý nápad? – Zeptal se a zvedl obočí.

Zaváhala jsem. Už mi to vůbec nepřipadalo jako dobrý nápad.

– Ani ne. Ale už jsme tady,“ usmála jsem se slabě.

Danila pokrčil rameny, očividně si nedělal nejmenší starosti.

– Nemám žádné stížnosti. Jsem na dovolené s krásnou ženou a dostávám za to zaplaceno,“ mrkl na ni.

Tváře mi zčervenaly.

Nastoupili jsme do letadla a pak se to stalo. Když jsem procházela uličkou, zvedl se mi žaludek. Přímo uprostřed kabiny seděl Ilja. A vedle něj seděla jeho nová přítelkyně. Vnitřnosti se mi sevřely.

– Alina? – Iljův hlas byl plný překvapení. – Co tady děláš?

Jeho oči se podezřívavě zúžily, když vedle mě spatřil Danilu.

Ale Danila mě jako pravý profesionál okamžitě objal kolem pasu a přitáhl si mě blíž.

– Jedu na dovolenou se svým přítelem,“ řekla jsem a ta slova mi připadala zvláštní, ale nutná.

Ilja sotva zareagoval, jen pokrčil rameny.

– Tak si to užij,“ řekl bez stínu žárlivosti.

Letadlo vzlétlo a já se snažila soustředit, ale myšlenky se mi honily hlavou. Moje sny byly tak jasné: ukázat Iljovi, že jsem šťastná, a on se možná vrátí. Koneckonců jsme bydleli ve stejném hotelu – díky společným přátelům jsem věděla, kam pojede. Danila a já bychom jen hrály své role.

Ale když jsme přišli na pokoj, všechno se dramaticky změnilo.

– Je tu jen jedna postel,“ zamumlala jsem při pohledu na obrovskou postel uprostřed pokoje.

Danila se rozesmála, očividně jí to připadalo strašně vtipné.

– Vypadá to, že se budeme muset vmáčknout dovnitř.

– To snad ne,“ vykřikla jsem v panice a spěchala k recepci, abych svůj omyl napravila, ale Ilja samozřejmě všechno slyšel.

– To už je nějaký problém? – zeptal se s úsměvem.

– Ne, je to perfektní,“ zalhal jsem a pokusil se o úsměv. Danila se jen líně opřela o pult, pobavená celou situací.

Ten večer se nedalo vyhnout nevyhnutelnému. Musela jsem sdílet postel s Danilou. Doslova jsem visela na samém okraji, abych se od něj držela dál.

– Klid, je to jen sen,“ ušklíbl se, když jsem po něm hodila polštář.

Následující dny byly zvláštní směsicí trapných setkání s Iljou a nečekaně zábavných chvil s Danilou. Roli mého přítele hrál bezchybně. Rozesmál mě tak, jak jsem se nesmála už několik měsíců. Stavěli jsme hrady z písku, dělali si legraci z příliš vážných průvodců a cákali se ve vodě. Začala jsem cítit něco, co jsem už dlouho necítila – štěstí.

Jednoho večera po večeři mě Danila vzala za ruku.

– Pojďme,“ řekl a táhl mě dolů na pláž.

Najednou mě vzal do náruče a hnal mě k vodě. Zapištěla jsem a prosila ho, aby přestal, ale on se jen smál. Oba jsme skončili promočení od hlavy až k patě.

Pod hvězdnou oblohou se něco změnilo. Danila se na mě podíval tak vážně, až mi to vyrazilo dech. Myslela jsem, že mě políbí. Ale pak jsem zamumlala něco o Iljovi a spěšně se vrátila. Danila tam stál a mlčky na mě zíral.

Druhý den ráno se všechno změnilo. Ilja mě přistihl v hale.

– Pořád tě miluju, Alino,“ řekl a hlas se mu chvěl. – Začneme znovu.

Políbil mě. A mě zarazilo, jak málo jsem cítila. Touha, kterou jsem očekávala, tam nebyla. Místo toho jsem si uvědomila, že jsem se změnila.

– Ne, Iljo,“ řekla jsem pevně. – Zasloužím si někoho, kdo mě skutečně vidí. A to nejsi ty.

Ale když jsem se vrátila do pokoje, čekalo na mě nečekané. Danila byla pryč. Jeho věci byly pryč.

Zpanikařila jsem.

– Danilo! – Vykřikla jsem a vyběhla ven. V dálce jsem ho viděla odcházet.

– Prosím, nechoď! – Křičela jsem a doháněla ho.

Zastavil se, ale hned se na mě nepodíval.

– Tuhle hru už nepotřebuješ, Alino,“ řekl tiše.

– Ne, ty tomu nerozumíš,“ dusila jsem se dojetím. – Já to představení nepotřebuju. Potřebuju tebe. Ty mě rozesmíváš. Díky tobě se cítím naživu. A já tě nechci ztratit.

Danila zaváhala. Na okamžik jsem si myslela, že se chystá odejít. Ale pak upustil tašku na zem.

Beze slova ke mně přistoupil, vzal můj obličej do dlaní a políbil mě. Nebylo to jen tak. Nebylo to kvůli plánu. Bylo to skutečné.

– Sdílení postele nakonec nebylo tak špatné,“ zažertovala jsem přes slzy.

– Byla to ta nejlepší část výletu,“ usmál se a znovu mě políbil.

To, co začalo jako hloupý pokus získat mého bývalého zpátky, se změnilo v něco skutečného. Někdy jsou nejlepší plány ty, které se nepovedou.

Co si o tomto příběhu myslíte vy? Podělte se o své názory v komentářích!