53LETÁ ŽENA PORODILA DVOJČATA, ALE UKÁZALO SE, ŽE MAJÍ STEJNÁ MATEŘSKÁ ZNAMÉNKA JAKO JEJÍ ŠVAGR.

Valentina si nikdy nepředstavovala, že ve svých 53 letech uvidí na těhotenském testu dva proužky. Zamrkala, zatřásla testem, dokonce ho podržela proti světlu a doufala, že jde o omyl. Ale bylo to jasné – byla těhotná.

– To není možné…“ zašeptala a položila si třesoucí se ruku na břicho. Myslela si, že výkyvy nálad a přibývání na váze jsou jen příznaky věku. Ale teď to všechno dávalo smysl.

Při návštěvě lékaře seděla Valentina rozechvělá a čekala na potvrzení diagnózy. Doktor Smirnov, její dlouholetý lékař, si prohlédl obrazovku ultrazvuku a pak se k ní otočil s jemným úsměvem.

– Slyšíte tlukot srdce, Valentino? – zeptal se.

Valentina se zamračila. – Tlukot srdce? – zeptala se a cítila, jak se jí třese hlas.

– Ano, Valentino. Čekáš dvojčata.

Zdálo se, že jí vzduch opustil plíce. Dvojčata?! Nebylo to jen nečekané, ale změnilo jí to život. Už byla matkou, už byla babičkou. Jak by to všechno mohla v tomhle věku prožívat znovu?

– Doktore, – řekla nesměle, – je možné… to těhotenství přerušit?

Tvář doktora Smirnova potemněla. – Valentino, obávám se, že už je pozdě. Vaše testy ukazují určité abnormality a budete potřebovat pečlivé sledování. Navíc je pravděpodobné, že porodíte předčasně.

Valentině se sevřelo srdce. – Prosím, musí být nějaký jiný způsob,“ řekla prosebně.

Doktor zavrtěl hlavou. – Ukončení těhotenství v této fázi by mohlo vážně ohrozit váš život. Důrazně vám to nedoporučuji.

Valentině se v očích objevily slzy. Měla strach – nejen z těhotenství, ale i z toho, co by tomu řekla její dcera Marina. Zhluboka se nadechla a zvedla telefon.

Když to Marina zvedla, znělo to vesele.

– „Ahoj, mami! Co se děje?

Valentina zaváhala a pak řekla:

– „Musím ti říct něco důležitého.

Marina se zasmála.

– Mami, ty jsi tak vážná. Co se děje?

– Jsem… těhotná.

Bylo ticho. A pak Marina vyprskla smíchy.

– Mami, ty jsi tak vtipná! Skvělý vtip, jsi prostě k popukání!

– Nedělám si legraci, Marino. Podívej se na můj telefon, právě jsem ti poslala výsledky ultrazvuku.

Uplynulo několik vteřin a Valentina na druhém konci linky uslyšela ostrý nádech.

– Můj bože, mami… Je to pravda? Jak… chci říct… co budeš dělat?

Valentina si těžce povzdechla.

– ‚Chtěla jsem to zastavit, ale doktoři říkají, že už je pozdě. Nemám jinou možnost než porodit.

Marinin hlas změkl.

– Mami, nedělej si starosti. Pokud tě Bůh do této situace postavil, vyvede tě z ní. A já tu budu pro tebe.

Valentině se po tvářích kutálely slzy.

– ‚Miláčku, chtěla jsem ti pak říct ještě něco… ale přerušila jsi mě.

– Mami, na ničem jiném teď nezáleží. Jen se o sebe postarej. Společně to zvládneme.

S podporou své dcery našla Valentina sílu jít dál. Podporoval ji i její zeť Alexej, který ji pravidelně navštěvoval a pomáhal jí se starostmi. Vše se však změnilo v den, kdy se narodila dvojčata.

Děti byly maličké, křehké, ale zdravé. Když sestra předala miminka Marině a Alexejovi, oba ztuhli.

Na ramenou každého z dvojčat bylo znaménko – úplně stejné jako Alexejovo.

Marina zbledla.

 

– Jak je to možné? – zašeptala a cítila, jak jí zběsile buší srdce.

Alexej se na děti ohromeně podíval.

– Nevím… ale Marino, není to tak, jak si myslíš.

Marina se k němu prudce otočila a oči jí jiskřily nelibostí.

– Ty… jsi mě podvedl s mou matkou!

Alexejovi poklesla čelist.

– Cože?! Jak tě vůbec mohlo něco takového napadnout?!

Marina ukázala na krtka.

– Tak mi vysvětli tohle! To je stejné znaménko, jaké máš ty! Jak je to možné?!

Alexej se zoufale snažil najít slova.

– Marino, prosím tě, nejdřív si promluv s mámou, než budeš dělat ukvapené závěry.

Ale Marina už vtrhla do Valentina pokoje a po tvářích jí tekly slzy.

– Mami!“ křičela a hlas se jí třásl vztekem. – Jak jsi mi to mohla udělat?! Jak dlouho už to trvá?!

Valentina, stále ještě zesláblá porodem, zmateně zamrkala.

– Miláčku, o čem to mluvíš?

– Dvojčata! Mají Alexejovo mateřské znaménko! To znamená…“ Marinin hlas se zadrhl, “to znamená, že ty a Alexej…

Valentina šokovaně vytřeštila oči.

– Marino, ne! Všechno jsi to špatně pochopila!

Alexej vstoupil do pokoje a snažil se svou ženu uklidnit.

– Marino, poslechneme si tvou maminku. Ať nám to vysvětlí sama.

Valentina se zhluboka nadechla a natáhla k dceři ruku.

– ‚Miláčku, je tu něco, co jsem ti měla říct dřív. Ale bála jsem se.

Marina se odtáhla, ale Valentina pokračovala.

– ‚Otec dvojčat… není to Alexej. Je to jeho otec.

Nastalo mrtvé ticho.

Alexejova tvář zšedla popelem.

– Můj otec? Chceš říct… můj otec? Petra?

Valentina přikývla a nedokázala zadržet slzy.

– Před několika měsíci jsme se setkali na jeho dače. Popíjeli jsme… a zašlo to příliš daleko. Nechtěla jsem, aby se to stalo, a bála jsem se to přiznat.

Alexej polkl.

– ‚Můj otec má stejné znaménko. Dědí se to z generace na generaci.

Marina si zakryla obličej rukama.

– Bože… obvinila jsem tě z něčeho strašného… Moc se omlouvám. Tobě, Alexeji, i tobě, mami.

Alexej se zhluboka nadechl.

– ‚Mami, musíš o tom říct mému otci. Musí to vědět.

Valentina zaváhala, ale pak souhlasila. Když zavolala Petrovi a řekla mu pravdu, byl ohromen.

Po dlouhé odmlce řekl:

– Potřebuji tě vidět. Teď.

O několik hodin později dorazil Petr do nemocnice s kyticí květin. Přistoupil k Valentinině posteli a… poklekl na jedno koleno.

– Valentino, – řekl s jemným úsměvem, – nikdy jsem si nemyslel, že nás sem život přivede, ale jsme tady. A teď máme dva malé zázraky. Nechci utíkat před zodpovědností. Vezmeš si mě?

Valentina překvapeně vytřeštila oči a pak se rozesmála – srdečným, radostným smíchem.

– Ano,“ zašeptala a přikývla. – Ano, samozřejmě.

O několik měsíců později se Valentina a Peter vzali při malém, útulném obřadu, obklopeni svými dětmi a vnoučaty. Jejich rodina, ač neobvyklá, byla plná lásky.

Co si z tohoto příběhu můžeme vzít?

Nedělejte ukvapené závěry.
Marina si o své matce a manželovi okamžitě myslela to nejhorší, aniž by se dozvěděla všechna fakta. Kdyby je nejprve vyslechla, vyhnula by se spoustě slz a bolesti.

Přijměte odpovědnost za své činy.
Petr se mohl schovat nebo se od situace odvrátit, ale zachoval se jako dospělý a s láskou přijal novou skutečnost.

Podpora blízkých má obrovský význam.
Marinina slova dodala Valentině sílu jít dál a porodit děti a dokázala, že péče a podpora jí mohou pomoci zvládnout i ty nejtěžší výzvy.

Život je plný překvapení.
Někdy se to, co vypadá jako katastrofa, může ukázat jako začátek nové, krásné kapitoly.

Valentina, Marina, Alexej a Pjotr vytvořili neobvyklou, ale šťastnou rodinu. Protože rodina nakonec není o dokonalých poměrech, ale o lidech, kteří se mají rádi a podporují se, ať se děje cokoli.