V 52 letech jsem si uvědomil, že se můj život kvůli rodině stal nepořádkem – Příběh dne

Žena zažije v kavárně drsné probuzení a rozhodne se s tím něco udělat. První, kdo ji opustil, byl její manžel, ale zasloužil si to?

Debra byla 52letá žena, která byla srdcem velmi mladá. Ačkoli jí táhlo na padesátku, nepovažovala se za starou ženu – ne že by měla moc času o tom přemýšlet, protože musela pracovat ve třech zaměstnáních, aby uživila rodinu.

Její manžel Austin se postupně stal finanční zátěží poté, co před více než dvaceti lety přišel o práci.

Zpočátku trávil veškerý čas neúspěšným hledáním nové práce, ale po nějaké době hledat přestal. Austin si postupně zvykl na závislý život bez jakýchkoli povinností a postupně se jeho koníčkem stalo ležení na pohovce před televizí, pití piva a pojídání chipsů.

Jako první se změnilo jeho tělo a pak i všechno ostatní. Byl živený a oblečený, přestože už nepracoval.

Pro muže, který byl v jádru vždycky líný, to byl splněný sen. Díky tomu, že Debra pracovala v různých zaměstnáních, měl všeho dost, ale zdálo se, že si nevšiml, jak tvrdě pracuje.

Vzali se, když jim bylo sotva devatenáct a jemu dvacet, a byli do sebe naprosto zamilovaní.

Právě na tuto lásku Debra myslela, když stále doufala, že si Austin začne znovu hledat práci. Nepřestávala ho podporovat ani ve chvílích, kdy si z něj jejich příbuzní přátelsky utahovali.

Vzali se tak brzy, protože čekala jejich dceru Kaylu. Kdyby se nevzali, mělo by to samozřejmě následky, ale díky jejich lásce to bylo snadné a dokonce přirozené rozhodnutí.

Jejich dcera se stejně jako oni také vdala brzy a měla dítě, které vyrůstalo bez otce, protože se s Kaylou rozvedl.

Kayla, která zůstala s dítětem sama a nemohla chodit do práce kvůli nezletilému dítěti, které měla v péči, potřebovala pomoc a Debra byla tou, kterou požádala o pomoc.

Jako spolehlivá matka se Debra rozhodla, že jí finančně pomůže tím, že Kayle bude poskytovat stálý příspěvek, aby uživila sebe i dítě.

Ani jednou se stálý peněžní příspěvek nezměnil, a to Kaylu přimělo k tomu, aby si našla vlastní zdroj příjmů. Přestala si hledat vhodné zaměstnání a spoléhala se pouze na příspěvek, který dostávala.

Tak to šlo dlouho, až jednoho dne Debra bolestně zjistila, že je to pravda. Byl to den jako každý jiný: žena vyšla z domu brzy ráno a šla do Starbucksu na kávu.

Jakmile vstoupila do kavárny, zařadila se do fronty o třech lidech a trpělivě stála a čekala, až na ni přijde řada, přičemž nespouštěla oči z hodin.

„Gordon mě sežere zaživa, jestli se dneska opozdím,“ pomyslela si.

Její šéf věděl, kolik má práce, a obvykle jí dával pauzu, ale Debra si uvědomila, že v posledních dnech měla smůlu. Zatímco netrpělivě poklepávala nohou, do kavárny drze vstoupilo několik teenagerů a zařadilo se do fronty právě ve chvíli, kdy na ni přišla řada.

Pokladní, mladý muž se znuděným výrazem, neřekl nic a jen je začal obsluhovat. Debra nevěřila svým očím.

„Prosím?“ – Pronesla skrz zaťaté zuby. „Copak nevidíte, že tu stojím? Byla jsem na řadě!“

„Promiňte, madam, ale děti zůstanou dětmi, ne?“ ‚Ne,‘ řekla. – Řekl muž za pultem a rozpačitě se usmál.

„Co to vlastně děláte?“ – Zeptal se jeden z teenagerů.

„Jo, máte někam jít?“ ‚Jo,‘ odpověděl jsem. – řekl druhý posměšně.

„Myslím, že důchodci nepotřebují nikam spěchat,“ řekl třetí teenager.

„Jestli chcete, můžete stát celý den ve frontě,“ řekli sborově a přešli na druhý konec, aby si vyzvedli své objednávky. Debra se ještě nikdy nesetkala s tak neukázněnými dětmi a šokovalo ji to, ale ne tolik jako to, co říkaly.

Když se vrátila k autu, dlouze se na sebe podívala do zrcátka. Žena, kterou viděla, vypadala velmi unaveně. V obličeji měla mnoho vrásek a tmavé vlasy jí postupně šedivěly. Debra si nepamatovala, kdy se šedivé prameny objevily poprvé, a připomnělo jí to, jak moc se zanedbávala.

„Už si ani nepamatuju, kdy jsem byla naposledy u kadeřníka,“ pomyslela si zoufale.

Ta myšlenka ji přiměla přemýšlet, co celou tu dobu dělala, a odpověď se okamžitě objevila – cvičila.

To ji opravdu rozrušilo a uvědomila si, že se celý život jen snažila zalíbit rodině na úkor vlastního blaha. „Tohle musí skončit,“ řekla si.

První, co Debra udělala, bylo, že zavolala své dceři a oznámila jí své rozhodnutí.

„Ahoj mami, právě jsem ti chtěla zavolat,“ řekla Kayla, jakmile zvedla telefon. „Doufala jsem, že bys mi mohla do pátku poslat kapesné?“ ‚Ano,‘ řekla.

„Ne, Kaylo, to neudělám,“ řekla Debra a byla naštvaná, že ji dcera nepustí ani ke slovu.

„Cože, mami, proč?“ stěžovala si Kayla.

„Protože ses příliš spokojila se svým životním postavením. Je načase, aby ses probudila.“

„Co to říkáš, mami?“

„Říkám, že ode dneška ti končí kapesné a už ho nebudeš dostávat. Jestli potřebuješ peníze, jdi ven a pracuj.“

S těmito slovy Debra zavěsila telefon a vydala se hledat kosmetický salon, kde si nechala obarvit vlasy a pak si nechala udělat pěkný sestřih, manikúru a řadu dalších procedur.

Vypnula telefon, aby si užila to, co pro ni bylo novou zkušeností, a poté se vydala do nákupního centra a koupila si několik krásných šatů, v jedněch z nich se rozhodla jít domů. Její staré šaty s ní z nákupního centra neodcházely.

Když se vrátila domů, její manžel, který přijal hovor od jejího šéfa přesměrovaný na jejich pevnou linku, se zeptal, kde byla.

„Tví dva šéfové říkali, že jsi nepřišla na směnu,“ řekl Austin, když se posadil na gauč. Když se otočil, aby se podíval na Debru, rozkašlal se z brambůrků, které právě spolkl.

„Debs, jsi to ty?“ – Zeptal se s vytřeštěnýma očima.

„Jo, to jsem já,“ odpověděla strnule.

„Ty jsi chodila nakupovat oblečení a tak, když máš pracovat?“ ‚Ne,‘ odpověděl. – Zeptal se naštvaně.

Odpověděla mu neurčitě, ale on jí začal vyčítat, kolik peněz vyplýtvala na to, aby si koupila všechny ty krásné věci.

Zrovna se o tom bavili, když vešla Kayla se vší sebejistotou spravedlivého muže přistiženého v úzkých. „Proč jsi mi snížil kapesné?“ – Zeptala se a nespouštěla oči z pokoje.

Po chvíli ocenila matčin nový vzhled a poznamenala, jak je pro ni výhodné, že za sebe tolik utrácí, zatímco jí odmítá pomáhat.

Debra se na chvíli uklidnila, než dceři vysvětlila, co se stalo. Dívka se stále snažila ovládnout šok, když se matka obrátila k otci a oznámila mu, že se chce rozvést.

„Už mě nebaví po tobě uklízet, Austine,“ řekla. Muž byl v šoku. Nechápal, proč se najednou obrátila proti nim, ale Debra nehodlala ustoupit.

„Poslední dvě desetiletí jsem nesl finanční břemeno této rodiny. Teď už jsem ale unavená a ráda bych tu energii vložila do sebe,“ řekla Debra se slzami v očích. Připadalo jí to jako přiznání porážky, ale jakou měla na výběr? Ti, za které bojovala, to už dávno vzdali.

„Chci, abys odešel,“ řekla.

„Cože, to nemůžeš myslet vážně,“ řekl Austin.

„Ano,“ řekla a prošla kolem něj do jejich pokoje. Po té noci Austinova zraněná hrdost způsobila, že se z jejich domu odstěhoval, aniž by se snažil prosit o odpuštění, a Kayla přestala po Debře chtít peníze.

O měsíc později dala Debra výpověď v těžké a nemilované práci a přijala zaměstnání, které jí skutečně přinášelo vášeň. Žila svůj život, cestovala po světě a pomáhala dceři starat se o vnuka, kdykoli mohla.

Debra nikdy nelitovala svého rozhodnutí rozvést se s manželem, i když ji prosil, aby se vrátila, až si najde práci. „Budu na tvou nabídku pamatovat,“ řekla mu a od té doby se nepřestal snažit, aby si ji zasloužil.

Co se z tohoto příběhu můžeme naučit?

Láska k sobě samému je neoddiskutovatelná. Debra se obětovala pro svou rodinu, aniž by myslela na sebe, dokud ji její nezvedené děti neupozornily, jak moc ji to ovlivňuje. Její probuzení přineslo změnu a ona mohla začít znovu žít sama pro sebe.
Nikdy se nepřestávejte snažit. Kayla a Austin se tak snadno vzdali, protože díky Debře, která si nikdy nestěžovala, dostávali vše, co potřebovali. Zapomněli, že jediný způsob, jak se posunout vpřed, je snažit se, ale naštěstí tu byla Debra, aby jim to připomněla.

Podělte se o tento příběh se svými přáteli. Možná jim rozjasní den a bude pro ně inspirací.